Tak nám to začíná - okrasně užitkově relaxační zahrada se mění ve staveniště. Vyrobil jsem budník na ceduli "Stavba povolena" a našli jsme i místního podnikatele s bagrem a další technikou. Jde se tedy na věc.
Investicí do stavby domu nemyslím poplatky kolem povolení, platbu za projekt, nebo zakoupení nějakého nářadí, ale skutečně zakoupení něčeho co bude součástí samotné konstrukce domu. Co konkrétně jsme pořídili je asi hodně překvapivé.
Když se řekne pasivní dům, asi se každému vybaví předražená, kostkoidní, elektronikou naditá hypermoderní a uvnitř pitevnu připomínající stavba. Ano - často to tak bývá, protože si lidé takové stavby nechají vnutit a považují to za standard. Málokdo ale ví, že to tak být nemusí a že to může být klasicky vypadající, celkem levný a stavebně jednoduchý domeček bez přemíry techniky a uvnitř třeba i ve venkovském stylu.
Každý kdo kdy stavěl později tvrdí, že kdyby měl stavět znovu, tak si na papírování najme firmu. Já bych to dnes snad raději udělal taky. Tolik času ztraceného zjišťováním co přesně a jak se má udělat - to už by za to opravdu stálo. Když se přidají problémy jako je památný strom a plány na výměnu obecního pozemku v místě, kde plánujete alternativní vjezd, nedaleká zatáčka na silnici III. třídy, je z toho spousta problémů.
V roce 2008 jsme dostali od manželky rodičů pozemek s 1200m2 plochy. Šlo o zahradu uprostřed zástavby s fousem pozemku sahajícím k silnici. Dělala se tehdy kvůli tomu i změna hranic aby ten fous byl dostatečně široký a vešla se tam případně i garáž. V té době jsme ale ještě o stavbě domu jen snili a jakou by měl mít podobu a kdy bychom se do toho mohli vrhnou jsme ještě netušili. V každém případě jsme založili nějaká ta stavební spoření a začali intenzivně spořit. Do toho přišel na svět Filípek a měli jsme úplně jiné starosti.
Číst dál: Skrývka, terénní úpravy a lavičky