Hlavní stránka

Podrobnosti

Kategorie: Cestování - cyklo

Zveřejněno: 20. 10. 2012 0:16

Zobrazení: 13924

A je to tu znovu - minulý rok byl pro nás premiérový a že bychom tento vynechali nás nějak nenapadlo. Takže opět balíme kola, cyklovozík a spousty našich zbytečností i nezbytností, abychom mohli strávit týden na Modravě s podobně vybavenými rodinami. Cyklovozíky jsou již součástí naší legislativy, takže vzhůru na Šumavu.

Co tomu předcházelo
Když jsme se přihlašovali, bylo na vozík ještě celkem zima, takže jsme ani netušili, jak to tento rok bude ve vztahu Filípek x vozík. Filípek nám totiž rapidně povyrostl (uznávám - má to v genech ;o). S chlupem se nám do vozíku ještě vešel, ale tento rok je to pro něj každopádně pokud jde o vozík konečná (ve 3.5 letech ;o). Také jsme netušili, že kromě vozíku a odrážedla povezeme také Filípkovo nové kolo, protože jen 2 měsíce před odjezdem jsme si řekli, že by to možná nebylo od věci vyzkoušet mu kolo koupit již tuto sezónu a ono to klaplo a během chvíle už jsme jezdili. Došlo i na koupi tažného zařízení FollowMe, což je v této oblasti špička. Celkem s důvěrou jsem se obrátil na DvePlusDve, což je firma pořádající setkání s tím, že by se mi před koupí u nich hodila rada zda to půjde namontovat na 29" kolo s velkými blatníky a hlavně s 10mm rychloupínákem a ještě navíc současně s čepem na přívěsný vozík abychom si s manželkou mohli podle potřeby příslušenství rychle přehazovat. Po několika mailech jsem další komunikaci vzdal, protože to prý nejde, pak že mám obrátit na kolaře a nakonec že mám vyměnit zadní kolo za nějaké se standardním nábojem. Začal jsem tedy pátrat sám. Hlavní problém byl v nedostupnosti ekvivalentní pevné osy, kterou bych použil namísto rychloupínáku, protože u nás se prostě koupit nedá, nebo jsem se nedopátral firmy, která by to uměla. Naštěstí máme globální trh, takže nechat si něco poslat z USA je dneska otázka 10-ti dnů čekání. Mezi tím jsem namontoval FollowMe klasickým rychloupínákem na staré kolo a absolvovali jsme takto malý prodloužený víkend s koly pod stanem. Když dorazila osa AXLE20 M10x1x187mm od Wheels Manufacturing, použil jsem celkem běžně dostupné matice určené k FollowMe (jsou uvedeny i v jeho manuálu) a jsou určeny právě pro tuto osu a bylo to.

Funguje to skvěle, o čemž svědčí, že jsme to měli na dvou našich kolech po celou dobu trvání srazu.

Oproti minulému roku, kdy jsme se museli se všemi věcmi dostat do krátké feldy, je to letos doslova balzám - Oktávka se svým velkým kufrem plus více než 400 litrů střešní box a nosič na 3 kola na kouli - to je sestava, která už odveze lecos. Ale jako vždy - čím víc místa, tím víc krámů a stejně jedeme plný ;o)

Pondělí - den první
Dnes nás čeká první ze 3 plánovaných společných výletů. Po snídani jsme poskládali obě jízdní soupravy. Jede se stejně jako minulý rok malá osmička.

Zapojujeme vozík za Jany kolo a já si beru FollowMe s tím, že Filípkovo kolo na kterém jej táhnu Modravou po napojení na turistickou trasu odpojuji a plánuji, že pojede střídavě sám a střídavě jej budu tlačit za vodící tyč. Nakonec se moc rovných úseků nenašlo, takže na odbočce směr Filipova Huť mám ruku skoro mrtvou. Přehazujeme zapojení tak, že Jana potáhne na FollowMe Filípka prázdné kolo a Já pojedu dál s Filípkem ve vozíku. Většina ostatních jede na plánovaný tréning spanilé jízdy na Filipovu huť, zatímco pár jedinců spolu s námi má trochu jiný plán - jedeme na Březník. Důvodem je, že chceme aby se Filípek projel na kole cestou zpět, protože je to z mírného kopce a šlapat tak bude muset jen velmi zřídka.

Na Březníku jsme se nasvačili, odpojili Filípkovo kolo a vyrazili zpět na Modravu. Filípek trasu nadšeně ujel a po objednaném obědě jsme vyrazili za ostatními na plánovaný zbytek osmičky na Tříjezerní slať.

Z Tříjezerní jsme to vzali tou nejprudší cestou dolů, poněkud při tom protáhli brzdové destičky hydraulických brzd Avid Code 5 (byly cítit na metry daleko ;o) a zbytek trasy zpět na Modravu bylo opět na Filípkovi, který přesedl z cyklovozíku na své kolo a udával nám tempo.

Úterý - den druhý
Podle plánu z neděle, kdy jsme si kvůli blížícímu se dešti odhlasovali, že "úterý je středa" jsme měli vyrazit na okruh kolem plavebního kanálu a pak nahoru na "kojící loučku" a spanilou jízdu z Filipovy huti na Modravu. Ráno ale přišla SMS, že je úterý pátkem, takže jedeme na Borovou Ladu autem a odtud pak na Bučinu a k pramenu Vltavy. Změna je život, takže nakládáme kola a vyrážíme s menším předstihem.

Na místě je oproti minulému roku placené parkoviště, takže nezbývá než naládovat automat. Naštěstí to není až tak drahé (10 Kč za hodinu). Vyrážíme s 15-ti minutovým náskokem s tím, že předpokládáme, že zbytek party nás dožene a předežene ještě před příjezdem na Knížecí pláně. K našemu překvapení ale dorážíme jako první a ostatní přijíždějí těsně za námi. To jsme nečekali. Opakuje se tak trochu komedie s pralinkovými knedlíky z minulého roku - objednáno 30 porcí aby každá rodina měla jednu, reálně ale počítají s deseti a teprve po chvíli to vypadá alespoň na 20.

Po hodinovém čekání kdy přichází náš talíř s pár malými kuličkami posazenými v jakési marmeládě či ovocné omáčce přichází celkem zklamání - Filípek hned první sousto plive, protože mu nechutná a ani my v té specialitě neshledáváme nic, co by omluvilo takové obstrukce. Příště už si je tu určitě nedáme. Filípek nasedá na kolo a jedeme dál. Cesta je písčito štěrková, Filípkovi to v písku samozřejmě moc dobře nejede, ale snaží se. Bereme jednu novou kešku co je kus za restaurací a až pod obávaným stoupákem na Bučinu Filípek přesedá do cyklovozíku a Jana si zapojuje jeho prázdné kolo. Situace je stejná jako minulý rok - já jedu, protože je pro mě lepší točit na 1-1 rychlostí chůze, než tlačit kolo s 50-ti kilovou přípřeží. Jana tlačí, ale na Bučině jsme za chvilku. Zde po velmi krátkém odpočinku pokračujeme kamenitou cestou nahoru přes hřeben směr pramen Vltavy. To je nejhorší část trasy, protože po nádherném asfaltu pod Bučinou se terén změnil tak, že to co chvíli na kameni podjede aniž by se kolo pohnulo kupředu. Ale dá se to - naše 29-tky si s tím poradí, takže pokračujeme stejným způsobem - já točím 1-1 a Jana tlačí.

Těsně před posledním vrcholem odskakuji na pěkně provedenou kešku a už jedeme dolů. Až k prameni je to stále stejná kamenitá cesta. Filípek kouká na video ve vozíku a až u pramene se zajímá o to kde to jsme a proč nejedeme. Je ale trochu rozmrzelý, protože jsme ho od rozkoukaného videa vytáhli aby se podíval na pramen a navíc má hlad (což samozřejmě neví).

Nakonec se jej podařilo dostat k jídlu, takže se nálada lepší a můžeme pokračovat. Kvůli této části trasy táhne Jana jeho kolo - od pramene na Kvildu vede moc hezká mírně klesající cesta. Filípek tedy nasedá na kolo a po chvíli kdy se vyhnul u krajnice stojícím kolegům se vrací na pravou stranu tak nešikovně, že málem sjel z prudké krajnice dolů do svahu plného kořenů a stromů. My jen se zatajeným dechem sledujeme, jak na okraji balancuje a pokládá to na zem. Uff - skončilo to jen škrábancem na zádech, modřinou a leknutím. Bere si na uklidnění karamelku a hned se dere zpět na kolo. Zbytek trasy už je bez pádu. Z Kvildy pak jedeme po silnici, takže přesedá zpět do vozíku. Cestou se zastavujeme na Chalupské slatí, kde je další keška a pěkná dlouhá procházka.

Středa - den třetí
Ráno nás probudil déšť bubnující na střechu - podle plánu. Já ovšem nespal skoro celou noc, protože mě postihla nějaká viróza - mírně zvýšená teplota, zrychlený tep a škrundání v břiše nevěstilo nic dobrého. Zatímco Jana odjíždí s Filípkem do Kašperských hor do herny, já se budu snažit to vyležet. Usnout se mi ale stále moc nedaří. Po návratu Jany mě pomalu opouští teplota a je mi lépe, takže další noc jsem se konečně vychrupnul.

Čtvrtek - den čtvrtý
Obloha je stále zamračená, pršelo celou noc a pořád ještě prší. Opakuje se tedy výlet na Kašperské hory s tím, že jedu taky. Sice ještě úplně fit nejsem, ale jestli zůstanu v posteli, tak se rozležím a zítra to bude maso, takže nic - jede se. V plánu je nejdříve návštěva hradu Kašperk, protože jsou tu dvě kešky. Filípek ale cestou snad 10x zakopl a upadl, a zakončil to tím, že v hradním bufetu na sebe vylil právě vyfoukané kakao tak, že po pláštěnce sklouzlo rovnou do jeho holínek. Panuje mizerná nálada, Filípek je sice převlečený v čistém, ale nesmí se cestou zpět umáčet, jinak do herny nemůžeme. Kešky nakonec vynecháváme i když byly na dosah (prostě nebyla nálada). Do herny jsme se ale dostali. Pak měla následovat keška přímo na náměstí v Kašperských horách, ale kousek od ní postávala banda dětí zjevně z místního dětského domova a nevypadalo to, že by měli odejít. Navíc se celkem rozpršelo, takže další co jsme dnes vynechali.

Pátek - den pátý
Konečně došlo na středeční výlet. Všude jsou louže, ale nám to nevadí (máme dobré blatníky) a Filípkovi už tuplem ne. Je trochu chladno, ale obloha vymetená, takže to vypadá, že to dnes dopadne dobře.

Řadíme se s ostatními na plánováný hromadný průjezd z Modravy po silnici k odbočce na plavební kanál.

Tady Filípek nasedá na své kolo. Snažíme se jet až jako jedni z posledních, což se nám daří. Filípek vymetá s radostí všechny louže (a že jich tu po dvou deštivých dnech je) a pěkně šlape. Pak přijíždíme na odbočku zpět na silnici abychom se vrátili o pár set metrů zpátky na jinou odbočku. Opět se jede v chumlu. Nějaký magor s náklaďákem vezoucí kmeny stromů se snaží náš dlouhý štrůdl předjet. Zajímalo by mě co by dělal, kdyby z protisměru v tomto nepřehledném místě něco vyjelo. No - dopadlo to dobře, ale moc jsem to nepochopil. Následovalo očekávané tlačení. Je tu úsek se zákazem vjezdu cyklistů. Podle Davida, který komunikoval s vedením parku je tu zákaz kvůli sjezdařům, kteří při jízdě z opačné strany sráželi důchodce a prý bychom se tím zákazem snad ani řídit nemuseli. Přesto dodržujeme elementární dopravní předpisy platící i pro komunikace 4.třídy a nasedáme až na nejbližší křižovatce, která zákaz ruší a neprodlužuje a z pěších se stáváme opět cyklisty. Postup byl tedy stejný jako minulý rok, konzultovaný s vedením parku a přesto se najdou jedinci, kteří mají "svoji pravdu". Ano - v tomto úseku se takoví vyskytli. Člověk jede do kopce jen o něco rychleji než rychlostí chůze, jemně cinkne, aby upozornil, že bude objíždět a dočká se slovního průjmu typu "neuhnu, tady je zákaz vjezdu cyklistů, příště to bude za 90 tisíc, ...... bla bla bla". No - při pohledu na ta individua mi blesklo hlavou cosi o zelených mozcích, ale tak se říká vojákům a to bych vojáky urazil, takže spíše o zelených bezmozcích. Všichni je tu "mají rádi" o čemž svědčí četné cedule a transparenty v obcích, takže i oni se k okolí chovají velmi "přátelsky". Později na "kojící loučce" procházeli naším chumlem, demonstrativně si nás fotili a povídali cosi o 100.000 Kč. Davidovo vysvětlování ignorovali a mleli si dál to své. Po společné fotce a krátkém občerstvení (Filípek měl už opravdu hlad) jsme se vydali nahoru na Jelení vrch a pak dolů na Filipovu huť, odkud jedeme tradiční spanilou jízdu s doprovodným vozidlem a kamerou na cestě, která náš štrůdl zvěční.

Sobota - den pro děti
Dnešek je věnován dětem a pak i dospělým. Jenže počasí se opět kazí, takže po zprávě, že závod bude až odpoledne, vyrážíme opět do herny v Kašperských horách.

Tam nás (Modravské) dokonce obsluha nechává přetáhnout otvírací dobu a nechává nás tam samotné, což bylo unikátní, nečekané a skvělé řešení - díky. Bereme na náměstí kešku a vracíme se zpět na opékané klobásky, limonádu (kterou ten náš "šikula" hned rozlil) a následně pak na závod odrážedel. Filípek se na závod vyloženě těšil, pořád se ptal na "ten špalek s pusinkou a očičkama" kolem kterého se minulý rok otáčeli závodníci. Na kolo jsme jej nepřihlašovali, protože sám se nerozjede a nevím jak by si poradil s obkroužením toho špalku. Na odrážedlo je už tak trochu velkej a je to takovej medvěd nemotora - žádnej rychlík, takže nikdo nečekal že by závod vyhrál. Hlavní je, že dojel ;o). Přesvědčili jsme jej ale na soutěž v házení míčem do vozíku, kde mu dali 2 tréninkové a 3 soutěžní hody. Oba tréninkové trefil, první soutěžní taky a další 2 už ne, takže mu dali od oka 2 body a měl zajištěno umístění ve skupině spadající pod 2. místo ;o).

Při vyhlašování se samozřejmě dostalo na všechny - medaili dostali všichni, nejhorší místo v každé kategorii bylo 3. a nakonec došlo i na ocenění těch, kteří byli na srazu již 5 a vícekrát (i takoví se našli). A pak už se jen pekly kýty, ořezávalo se, pilo, uspávalo a zase jedlo a pilo až do půlnoci. Výlet na "Půlnočník" - tedy noční výlet na Poledník jsem kvůli středeční viróze tentokrát vynechal.

Neděle - odjezd
Odjíždíme za pěkného počasí, takže cestou bereme nějaké ty kešky v Nepomuku a pak ještě nějaké na trase směr Plzeň.

Celkové hodnocení
Opět vydařená cyklodovolená, kterou se trochu snažilo narušit špatné počasí a viróza, ale člověk se nesmí dát a pak je to v pohodě. Je docela škoda, že nám prcek tak rychle odrostl z kárky, protože tímto jsme nuceni ji vypucovat a uložit k odpočinku až do doby, než "vymyslíme" čím ji znovu "naplnit". Tak snad někdy příště.

• Následující