Hlavní stránka

Podrobnosti

Kategorie: Dovolené

Zveřejněno: 25. 8. 2015 23:16

Zobrazení: 4917

Letos jsme se vydali do Itálie a to autobusem. Filípek je již poměrně odolnější a při cestě na noc je předpoklad, že to přežije bez neustálého "Už tam budem ?", což je při cestování přes den stále ještě realita. K celkem nízkonákladové dovolené jsme se dostali přes známé, kteří jeli také. Po pravdě řečeno, původně jsem trochu skřípal zubama - chystáme se stavět a místo dovolené s nižšími náklady někde v Čechách jedeme k moři, ale nakonec jsem byl docela rád.

Cesta začala nástupem do autobusu v Žebráce, kam již z Prahy dorazil autobus téměř plný. Stavělo se ještě na jednom místě a pak až kousek od hraničního přechodu s Německem. Tam jsme se měli zdržet asi 45 minut, ale protáhlo se to asi o hodinu, protože babička jedoucí s vnučkami zjistila, že nemá jejich pasy, takže rodiče museli (naštěstí v Hořovicích a ne až v Praze) naskočit do auta a pasy jim dovézt. Je fakt, že bez kontrol na hranicích by jim to nejspíš prošlo bez problémů, ale člověk nikdy neví, takže je to vlastně takto správně.

Jízda probíhala z počátku ve znamení zábavy pro Filípka. Vezl si s sebou tablet, kapesní elektronické hry a já kvůli tomu táhl gelovou 12V baterku s autokonektorem, abychom mohli dobíjet prakticky nonstop. Filípek shlédl dlouhý film na svém tabletu, chvíli si něco zahrál a pak unavený odpadl a usnul. Celou noc se i přes polštář, krční límec a deku všelijak převaloval (asi mu ta poloha moc příjemná pro spánek nebyla), při některých pauzách dokonce i vylezl, ale nejspíš se vyspal, protože druhý den pak byl docela v pohodě. Já se moc nevyspal - přeci jen při mé výšce je to malinko problém, ale po chvilkách jsem pár hodin dal. Nakonec jsem shlédl téměř 2 filmy na svém phabletu. Když se ráno rozednilo a vykoukla na nás Itálie, posvačili jsme na zastávce a dojet k moři již bylo dílem pár hodin.

Po ranním příjezdu do "prázdninového domu Stella Maris" v Misano Adriatico poblíž Riccione a Rimini jsme si vyložili věci, dali je na hromadu, posnídali z vlastních zásob a vydali se na první koupačku k moři. Pokoje jsme měli mít dostupné až po 13:00, takže jsme měli dost času. Rovněž slunečníky nám byly přiděleny až odpoledne. To nám ale nijak nevadilo - stejně jsme celou dobu strávili ve vodě. Oběd jsme již měli zajištěný, takže jsme se ubytovali, nadlábli a zbytek dne až do večeře jsme strávili opět ve vodě. Večer jsme se i přes únavu nakonec vydali do města hledat zmrzlinu, protože ty italské jsou vyhlášené a navíc hodně kvalitní i když relativně drahé.

Další den probíhal dost podobě jako ten předešlý - moře, lov krabů, kteří nám to malinko zpestřovali, protože bylo obtížné nějakého najít a ještě obtížnější ho vůbec chytit. Večer jsme se zašli znovu podívat do města a tentokrát jsme si pronajali šlapací čtyřmístný stroj, kterým jsme 30 minut brázdili pobřežní komunikace. Moc hezké přibližovadlo.

O dva dny později jsme si večerní program zpestřili návštěvou minigolfu - tedy ne takového toho obyčejného co jsou jich všude liduprázdné areály, ale atraktivního adventure minigolfu, kde se hraje na kobercích v prostředí, které je plné vodopádů, jezírek, potoků, skal a kde se na hru téměř stojí fronty. A když už, tak jsme si dali obě půlky - tedy 2 x 18 jamek. Filípek poctivě zapisoval počty úderů, byť sám to občas hraje tak trochu jako hokej. Zábavu jsme si ale užili až dlouho do noci a navíc jsme si vyzkoušeli místní hromadnou dopravu. Na pokoj jsme se dostali snad až před půlnocí.

Další den byla naplánována návštěva Oltremare. Šlo o hromadný výlet pořádaný delegátkou na který se jelo pronajatým autobusem. Část lidí šlo do Oltremare, což je vodní svět a část do Aquafanu, což je svět tobogánů a vodních atrakcí. My jsme si objednali obojí s tím, že Aquafan absolvujeme druhý den a dopravíme se tam sami městskou dopravou s přestupem. Musím říct, že mě překvapilo, že stejným způsob nezvolil nikdo další, protože vstupenka do Oltremare i Aquafanu je celkem drahá, ale platí i na druhý den a když se koupí obě současně, je ta druhá v porovnání s tou první skoro zadarmo. Autobus měl trochu zpoždění, ale to jsou Italové - pro ně je čas dost relativní pojem. Nakonec jsme ale dorazili, rozebrali si lístky a vydali se do mořského světa. Hned první byla moc hezká ukázka v delfináriu a pak jsme se již rozprchli studovat akvária a další zajímavosti. Celkem nás dostala jízda na pirátských lodích, protože ostatní návštěvníci na lodě mohou stříkat z několika míst projížděné dráhy. Nejdřív jsme to trochu nechápali, ale pak když jsme opouštěli loďky, jsme se k těmto vodním dělům rovnou vydali a své umokření vrátili zase další várce pirátů. Moc nás nenadchlo představení s papoušky, Filípek u něj usnul (to bude ten včerejší dlouhý minigolf) a ani my jsme z toho nic neměli - ukázek šikovnosti papoušků minimum, zato kvanta italštiny. Ale jinak to tam bylo perfektní. Večer po návratu jsme si ještě zašli od města pro lístky na městskou dopravu a pak jsme už jen padli do postelí.

Následoval výlet do Aquafanu - tedy světa tobogánů. Dnes to bylo ovšem veřejnou dopravou a navíc s přestupem. Po přestupu jsem si všiml podivného mladíka s brašničkou přes rameno, který se držel u předních dveří a nějak podvědomě si říkal, že takhle by klidně mohl vypadat revizor. A taky že to byl, jen neprocházel autobus a namátkově si nevybíral podezřelá individua, ale na konečně u Aquafanu nebylo možné dostat se ven z autobusu bez předložení jízdenky - docela efektivní způsob kontroly - samozřejmě se pár chytráků kteří si mysleli, že mohou cestovat zadarmo našlo. My prošli v pohodě. Aquafan je parádní místo - tobogány jsou tu neskutečné, jen je tu občas výškové omezení. naštěstí Filípek už vyrostl a má 140 cm, takže když se natáhne, je to i 141 a když malinko skrčí, tak 139. Jediné místo kam nám zakázali vstup je zóna pro děti do 1 metru, kam smí jen rodiny, které takové dítě mají. Jinak jsme s Filípkovu výškou mohli na cokoliv, jen si ho na některých místech přeměřovali a to i opakovaně, což moc vychytané nemají - jednodušší by bylo je zaškatulkovat na prvním měření, vydat třeba takovou tu nezničitelnou pásku na zápěstí a bylo by to. Co nás na aquaparku trochu štvalo byly všudypřítomné fronty. Čím byla ta která atrakce zajímavější, tím byla fronta větší a na ty nejlepší atrakce byly prý i na hodinu. Být tam polovina lidí, bylo by to lepší. Cestou zpět jsme v městské dopravě opět chytili revizory, ale my měli opět vše OK. Po návratu a večeři jsme se ještě vydali do města na zmrzlinu a tím prakticky skončila naše dovolená - zítra jedeme domů.

Ráno jsme se probudili do mírných přeháněk a silného vlnobití. Sbalené tašky jsme hodili dolů, protože nová várka právě dorazila a řešili jsme co budeme přes den dělat. Nakonec padl nápad, zajít pěšky do nedaleké Cattoliky, kde se nachází velké akvárium. Tak jsme se vydali na cestu, zaplatili nemalé vstupné - je to areál napojený vlastníky na Aquafan a Oltremare - tedy obdobné ceny atd. Ale nelitovali jsme - tolik akvárií jaké jsme viděli tady - to se jen tak nevidí. Nakonec si Filípek sáhl i na živého rejnoka, což se každému nepoštěstí. Viděli jsme i kolem skla proplouvající žraloky a došlo i na hmyz a nějaké ty plazy. Pak už nás začal tlačit čas díky blížícímu se obědu. Po návratu a jídle jsme přeci jen ještě vyrazili na pláž, ale vlny byly tak velké, že plavčíci nepouštěli nikoho dál než pár metrů od břehu. Naše pláž byla široko daleko asi jediná na které byly lidé - nejspíš díky nové várce, která si prostě nemohla pomoct a musela jít do vody (kdo by nešel).

Cesta zpět proběhla prakticky stejně hladce jako cesta tam. Kdybych to měl celé zhodnotit, tak za ty peníze to stálo. Ubytování bylo skromnější, ale zdaleka ne tak hrozné jak se někde v recenzích objevilo. Pláž i moře byly parádní, měli jsme to přes cestu prakticky přímo u domu. Každý pokoj tu měl v ceně zájezdu i rezervovaný slunečník a potřebný počet lehátek - což bylo pro spoustu lidí super, ale my jsme si je zase tak moc neužili, protože když už jsme byli na pláži, tak 99% času ve vodě. Jídlo nebylo vůbec špatné, ale kdo by čekal nějaké italské speciality, nejspíš by byl zklamán - vařili tam Češi pro Čechy nicméně žádné pytlíkové polívky to nebyly - prostě klasické jídlo jako v běžné české závodní jídelně (jen bez výběru). Zajímavý systém byl na baru, kde se podle čísla pokoje automaticky otevřel účet, takže se to pak platilo až nakonec a v českých korunách. Filípek si na to velmi rychle zvykl a neustále si tam chodil pro nealkoholické mléčné koktejly až jsme měli strach že ten účet bude až moc velký, ale nakonec to byla útrata asi za 1800 Kč, takže v pohodě. Cesta autobusem se dala přežít a klidně bych do toho šel znovu. Možná mohla být ta dovolená o pár dnů delší, ale co člověk nadělá.

• Následující