Hlavní stránka
Sádrokarton
- Podrobnosti
- Kategorie: Stavba domu
- Zveřejněno: 29. 6. 2019 12:25
- Zobrazení: 894
To je další z věcí, které jsem nikdy nedělal, ale přijde mi jednoduchá, takže vzdůru do toto. Vlastně jsem s tím počítal od začátku a i proto jsem koupil zvedák na desky, s pomocí kterého jsem již dříve v podkroví uzavíral strop stěpkocementovými deskami. Nyní se bude hodit na podhledy v doplním patře a nakonec i v budoucí dílně.
Když už jsou hotové podlahy, rozvody elektřiny, vody, topení, počítačové sítě, zabezpečovačky, TV a rozmyšlená rekuperace, je možné se pustit i do příček a podhledů. Stál jsem před rozhodnutím, zda nejdřív příčky, nebo podhled a i když existují i důvody proč začít podhledem, začal jsem přičkami. V horním patře podhledy jsou a to ze štěpkocementu a v dolním je nějaké řešení zvukové izolace uplně zbytečné - řešilo by se nanejvýš mezi pokojem pro hosty a chodbou a to je hodně chabý argument pro to, přidělat a zkomplikovat si práci.
Takže příčky - zahájil jsem to vztyčením nosné konstrukce, která v dolním patře prakticky vždy končí v horní části ukotvená k trámu a v horním se kontví do štěpkocementového stropu. Dole je to komplikováno pouze všudypřitomnými husími krky, které křižují celý trámový strop. Je proto nutné doplnit distanční dřevěné prvky mezi husí krky a profily kotvit na ně. Tím mohou kabely v krcích procházet nad SDK konstrukcí a ta je přesto kotvena ke stropu.
Samozřejmě se to celé neobešlo bez specialit - ve stěnách kolem schodiště (které je jinak dřevěné a samonosné) budou muset být svislé výztužné trámky, takže jsem koupil 80x80 a seřízl je maflem tak, aby se vešly do 75mm profilů. Musel jsem všude doprotáhnout připravené elektrické rozvody, přikotvit správně geberity a pouzdra pro posuvné dveře a nakonec udělat i SDK kastlíky kolem rozvodů rekuperace, které jsem mezi tím průběžně dokončil. V koupelně jsem vymyslel důmyslné ukrytí kolene rekuperace do integrované SDK police na ručníky, v ložnici a dětském pokoji pak SDK kanál pro barevný LED pásek a samozřejmě zabudovat dvířka pro přístup ke škrtícím klapkám rekuperace. Bylo toho dost, dělal jsem na tom sám, takže se to natáhlo na několik měsíců, ale povedlo se.
Samostatnou kapitolou jsou stropy v dolním patře. Ve skladbě mám od projektanta parotěsnou fólii, což stavební dozor označil za spornou až zbytečnou záležitost, ale já se rozhodl, že minimálně kvůli param vznikajícím v koupelně a kuchyni ji tam dám a když, tak pořádně. Použil jsem techniku, která není uplně obvyklá, ale z hlediska perforace parotěsné fólie je velice bezpečná - křížový rošt z CD profilů je spojen pomocí "jezdců CD profilu", které jsou zasunuty do profilu spodního roštu a jsou pomocí velkých TEX vrutů přivrutovány přes šroubotěsnou pásku k hornímu křížovému roštu, na kterém je oboustrankou přilepena parotěsná fólie zakončená pod obvodovými UD profily. Parotěska tak nikde nemá díru vytvořenou vrutem bez šroubotěsné pásky a parotěsnost je tak maximální. Horní rošt je pak smozřejmě zavěšen pod trámový pomocí T závěsů s pomocí vrutů, které jsou k tomu určeny (žádná improvizace).
V horním patře podhledy nejsou (jsou tvořeny štěpkocementovými deskami), s výjimkou schodiště, kusu chodby a WC, kde jsou pod stropem rozvody rekuperace a bylo třeba je skrýt.
SDK desky jsem si vozil sám na přívěsu za autem, jehož ložná plocha má sice délku 2m, ale šířka je asi jen 110cm, takže deska se do něj celá nevejde. Vyřešil jsem to tak, že jsem vzal 180cm dlouhou paletu a přivrutoval na ní odřezky kleštin, takže po vložení do vozíku vznikne šikmá plocha směřující nad jeho plechový lem. Do vzniklého místa mezi paletou a druhou bočnicí jsem vždy vyskládal připravené dřevěné dorazy a mohlo se vyrazit. Ve stavebninách jsem vždy kupoval 15 desek, které se tam snadno ručně naložily, obložily se kusy kartonu a jen tak zlehka přepásaly gumicukem aby se horní deska prouděním vzduchu nenadzvedla (to by mohla za jízdy uletět). Postupně jsem takto jel asi 8x a vždy si přivezl materiál podle potřeby stejně tak jako jsem si jezdil pro profily, které při jízdě nanejvýš trochu trčely z kufru.
No a pak tmelení a hlavně broušení - to je opravdu hrozná práce a když v tom tmelení nemáte praxi tak o to víc se pak brousí. Pořídíl jsem proto brusku na SDK (takzvanou žirafu) a je to neocenitelný pomocník, jen to chce vysavač s kvalitním skládaným filtrem - než jsem filtr pořídil, podařilo se pytlíku napůl plnému SDK prachem prasknout a to byl kouř. Spoustu míst jsem samozřejmě řešil i ručním broušením pomocí mřížky.
A ještě jedna věc - rohy a napojování na jiné materiály. Podhled v obýváku, který je dlouhý 10m jsem v rozích raději vyřešil pomocí lepenky a řízeného odtržení od stěny - lepenka na stěně se po dotmelení pružným tmelem zařízne do roviny se stropem a jakmile se strop seschne, nebo tepelně sdilatuje, dojde k odtržení od pásky, které je ale dokonale rovné, takže opticky neruší. V ostatních místech jsem použil americkou pásku Strait-flex original, která je určená pro vnější i vnitřní rohy a primárně se používá v dřevostavbách práve pro eliminaci praskání při dilataci. Práce s ní je parádní a výsledek také. Navíc velmi dobře drží i na jiných materiálech jako je štuk, takže není problém udělat spoj SDK-SDK, nebo SDK-štuk, ale pokud je někde místo, kde to nefunguje ani jako štuk-štuk, tak i tam. Argumenty, že roh pak bude vypadat divně, když je tam SDK tmel na štuku neberu - je potřeba umět malovat, používat váleček s vlasem a neředit barvu a to vytváří krupičkovatou strukturu, která bude na SDK i štuku vypadat stejně a rozdíly původních povrchů v podstatě setře.
