Hlavní stránka

Podrobnosti

Kategorie: Rekonstrukce, dílna

Zveřejněno: 21. 8. 2005 14:45

Zobrazení: 28186

Před časem jsem stál před problémem, jaká dvířka použít u sádrokartonové koupelny s keramickými obklady pro přístup k uzávěrům vody, měřákům spotřeby a pro případný servis a kontrolu rozvodů. Dlaždice 250x330mm jsou na jednu stranu velké, ale na druhou stranu dvířka velikosti jedné dlaždice pro případné opravy nestačí. Dělit kvůli dvířkům dlaždice a dělat spáry navíc jsme nechtěli, protože by to působilo rušivě a proto jsme se rozhodli pro dvířka na míru se spárou v mezeře tak, aby po zavření nebylo na první pohled zřejmé, kde se přesně dvířka nacházejí. Na velikosti jsme se schodli - bude to 2x2 dlaždice. Po prozkoumání internetu jsem narazil na nejmenovanou firmu, která dle popisu dělala cenově přijatelná dvířka (okolo 2000 Kč) a tato jsem objednal. Bohužel to co dorazilo nejen neodpovídalo webovému popisu (namísto klasických dvířek s pantem to byl kus plechu, rámeček a magnety), ale celé to bylo v rozkladu, protože dotyčná firma bodově svařila pozinkovaný plech a to pouze povrchově, takže se cestou několik svarů (slepenců) rozpadlo. V té chvíli jsem rezignoval na další podobné objednávací akce, dvířka jsem reklamoval, nechal si vrátit peníze a rozhodl se vyrobit dvířka vlastní.

Výběr materiálu byl jasný - použije se to, s čím jsem byl vždy zvyklý dělat - dural. Jsem totiž vyučený strojní mechanik pro leteckou výrobu a i když se dnes zabývám počítači, něco z toho co mě ve škole naučili ve mě stále ještě zůstalo (alespoň doufám ;o). Navštívil jsem proto Feronu v Praze Holešovicích a odvezl si odtud 4 dvoumetrové duralové úhelníky 30x15. V dílně jsem našel pianový pant, kus plechu, nějaké čtyřky šrouby se zápustnou hlavou a stopmatkami, duté nýty s nýtovacími kleštěmi a duralové nýty o průměru 2,6mm se zápustnou hlavou. Skrze internet jsem objednal takzvané tlačné zámky. Za pomoci pilky a pilníku jsem vyrobil jednotlivé části rámu a spojky ve tvaru "L". Pro zpevnení rámu (patrně zbytečně) jsem vyrobil 2 trojúhleníky a bylo možné začít s kompletací.

Nejdříve jsem zkompletoval vnější rám. Ten se skládá ze 4 úhelníků, dvojice výztužných trojúhelníků a čtveřice L úhelníčků pro spojení v rozích. Lepší a rychlejší by samozřejmě bylo svařování, ale svářečku s ochrannou atmosférou argonu má doma v dílně asi málokdo. Rohy budou tedy z vnější strany hyzděny úhelníky a i otvor v sádrokartonu se bude muset v rozích upravit tak, aby úhelníčky nepřekážely. Nakonec ale stejně skončí pod dlaždicemi, takže to ničemu nevadí - jen to pak trochu znesnadňuje montáž, protože si s dírou v sádrokartonu člověk musí pohrát. Ke snýtování jsem použil duralové nýty se zápustnou hlavou, které mají hlavičku na viditelné části rámu a rozklepány jsou na straně úhelníčků. To umožňuje vytvořit téměř neviditelné spojení. Na takto vytvořený rám jsem z vnitřní strany v rozích u pantu nanýtoval ještě výztužné trojúhelníky, ale patrně šlo o zbytečnou práci - výsledný obdélníkový tvar bude velmi dobře držet samotný sádrokarton a okolní dlaždice a v době před montáží udrží tvar rohové L úhelníčky naprosto v pohodě (soudě podle tuhosti rámu dvířek, které výztužné trojúhelníky neměly).

Po kompletaci rámu vlastních dvířek, které se konstrukčně liší snad jen v tom, že mají úhelníčky v rozích z vnitřní strany (opět nutno upravit v rozích sádrokartonovou desku, která bude tvořit výplň) je možné oba rámy naposledy zkontrolovat co do rozměrů a pomocí pianového pantu a dutých nýtů rámy spojit do podoby funkčních dvířek. Zbývá osazení tlačných zámků na pomocné úhelníčky a vsazení výplně do rámu. Výplňovou desku jsem přichytil pomocí zápustných šroubů M4 a stopmatek. Dotažením se povrch sádrokartonové desky zdeformuje stejně jako by byly použity vruty do sádrokartonu a šrouby jsou pak pěkně zarovnány s povrchem. Je vhodné ponechat finální dotažení, nebo dokonce i vlastní svrtání rámu s deskou až na dobu po montáži, aby bylo možno s dvířky při osazování snadno manipulovat a nebylo nutné povolovat velké množství šroubů. Samojistné matice byly použity z toho důvodu, že ve finále budou hlavy šroubů pod vrstvou lepidla držícího dlaždice, takže již nebude možné je dodatečně dotahovat.

Mimo tlačných zámků je samozřejmě možné použít i jiné metody zavírání - poměrně jednoduše za použití dorazů a klasických skříňkových magnetů by mohla dvířka držet v uzavřeném stavu magnetickou silou. Nebo by bylo možno doplnit jednoduchý mechanismus se zámkem (to již nechám na volbě každého, kdo se do něčeho takového pouští). Osobně však přeferuji tlačné zámky (i když se obtížněji shání), protože není nutné dvířka opatřovat kanapkou či kličkou uzavíracího mechanismu - u tlačného zámku zatlačíte na dviřka, povolíte a ony se pootevřou. Při zavírání se postupuje stejně - zatlačí se a po povolení se dvířka vrátí do nulové polohy a jsou pevně uzavřena.

V této chvíli , když jsou dvířka hotová a opatřená uzavíracím mechanismem je možné dvířka vzít a namontovat. Vyrobíme přesný otvor do kterého půjde vnější rám jen velmi ztuha nasunout, dviřka provlékneme otvorem dovnitř konstrukce pootočená a z vnitřní strany je vmáčkneme do připraveného otvoru. Pro tuto operaci je vhodnější odstranit výplň dvířek. Z vnější strany pak postačí navrtat sadu otvorů o průměru 4mm a namontovat opět pomocí sady šroubů M4 se zápustnou hlavou a stopmatek.

Po odzkoušení funkčnosti dvířek je možné obkládat. Osobně jsem si nakreslil prodloužení spár na stěnu a obkládal podle čar tak, aby spáry opravdu vyšly tam kam mají - tedy budou se krýt s mezerou dvířek. Po obložení a vyspárování (spárujeme samozřejmě jen mimo mezeru dvířek) a proschnutí musí jít dvířka stejně snadno otevírat a zavírat jako tomu bylo před obložením. Případné koukající kousky lepidla a spárovačky z mezery odstraníme, zarovnáme a máme hotovo. Mezera je tmavá a tak je ideální pro tmavší spárovačky, se kterými opticky snadno splyne. Pokud Vám vadí mezera vedoucí do prostoru stoupaček, můžete na rám z vnitřní strany přilepit například pásky gumy, které budou mezeru krýt.

Že jde o dvířka skrytá, která nejsou na první pohled vidět jsme se přesvědčili již několikrát - nejprve v případě instalatérů, kteří se po příchodu zhrozili "ježiš - vy jte zazdili uzavírací ventily!" a pak jen několikrát otevírali a zavírali dvířka, aby si vyzkoušeli, jak to funguje. Podobné reakce jsme se pak dočkali ještě v několika dalších případech - dvířka totiž plní roli menší atrakce - každý si je pak otevírá a zavírá a tak pořád dokola. A to je i důvod existence tohoto článku - umožnit, aby si taková dvířka mohli vyrobit i další zájemci.

Celkové náklady na materiál rozhodně nepřesáhly 400 Kč a doba výroby v dílně vybavené svěrákem, ruční vrtačkou a pouze základním nářadím nepřesáhla 1 pracovní den. V případě, že je možné použít pokosovou pilu na barevné kovy, nebo se bude vyrábět menší série, tak rozhodně dojde ještě k výraznému zkrácení potřebného času.

Konstrukční řešení není nikterak výjimečně - přesto si dovoluji trvat na tom, že v případě komerčního využití tohoto mého řešení je třeba mého souhlasu. Návod a veškerá dokumentace je určena tedy pouze pro výrobu svépomocí pro vlastní stavbu. Zároveň se vzdávám jakékoliv odpovědnosti za zmařený materiál, nebo jiné škody v souvislosti s použitím dle tohoto návodu vyrobených dvířek.

Výkres ve formátu PDF je ke stažení zde:

Výkres revizních dvířek HOT

Download

• Předchozí
• Následující