Hlavní stránka

Podrobnosti

Kategorie: Dovolené

Zveřejněno: 30. 7. 2007 21:56

Zobrazení: 10600

Tak jako mnoho dalších jsme i my neodolali a vydali se na dovolenou do Chorvatska po vlastní ose. Protože jsme nejeli sami, ale s přáteli, kteří měli s sebou malé dítě, raději jsme ubytování zajišťovali předem pomocí agentury Chorvatsko24. Nelze říci, že by to byla vyloženě chyba (nakonec na dovolenou rádi vzpomínáme a byli bychom rádi zůstali i déle), ale menší problém s ubytováním tady byl.

Odjezd jsme naplánovali na úterý večer, což je možná trochu nestandardní doba pro zahájení dovolené, ale měli jsme několik důvodů, proč právě tento den. V první řadě jde o natolik atypický čas, že všechny silnice a dálnice byly prakticky prázdné. Opravdu jsme nezažili cestou více než jednu menší kolonu (a i tu patrně jen z důvodu nějaké poruchy). Cestou bylo v plánu navštívit národní park Plitvická jezera a Krka, takže jsme dovolenou v místě pobytu nakonec stejně zahajovali v obvyklém sobotním termínu.

Den 1. - odjezd a cesta
Původní plán vyrazit okolo 18:00 byl pro hrozbu přílišného spěchu při balení změněn na 20:00. Když jsme ale dorazili ke známým, zjistili jsme, že jim v prakticky kompletně naloženém autě explodovala v ledničce hluboce zmražená coca-cola, což mělo za následek roztrhání několika jogurtů, vyražení víka lednice a rozstříknutí vzniklé směsi po celém interiéru auta. Spravit tuto spoušť jim trvalo další 2 hodiny, takže finální odjezd byl ještě později. Navíc začalo silně pršet a nám ruplo vlákno v potkávačce, takže opravdu pěkný začátek (o 3 výměnách alternátoru v naší Feldě během velmi krátké doby před odjezdem nemluvě ;o).

Nakonec jsme vyrazili směrem přes České Budějovice a v hustém dešti se začali blížit k hraničnímu přechodu s Rakouskem. Těsně před ním jsme zastavili, doplnili benzín, najedli se, protáhli se a hurá na cestu. Rakousko jsme přejeli v pohodě, netrhali jsme žádné rychlostní rekordy, ani rekordy ve výdrži za volantem. Nově pořízené PDA nás se softwarem iGO bez problémů dovedlo skrze všechny tunely a sjezdy až na opačnou stranu Rakouska, k hraničnímu přechodu se Slovinskem. Zde jsme se u pumpy k ránu na 2 hodinky zavřeli v autech a snažili se na chvíli usnout. Většinou se to moc nedařilo, ale zavřené oči a trocha klidu udělala své, takže pocit, že to byl odpočinek dávající sílu se přeci jen dostavil.

Den 2. - ubytování u Plitvických jezer
Na Plitvická jezera se dá jet minimálně dvěma způsoby - po dálnici (což je docela drahé, protože jde trochu o zajížďku, ale hradí se i poměrně dost vysoké poplatky), nebo po staré silnici (staré spíše podle názvu, jinak je docela kvalitní) a to bez poplatků, ale s omezenou rychlostí. Zvolili jsme cestu po silnici, kterou nám jako kratší doporučila i GPS. Cestou jsme zjistili, že naší Feldě utíká jedno z kol - patrně problém s ventilkem, který nakonec při dofukování vycestoval z gumové hadičky kola uplně ven. Zalepili jsme jej zpět a kolo dofoukli, protože jinak bychom museli vyndávat kompletně celý obsah kufru kvůli rezervě. Kola byla před cestou kompletně nově přezutá, takže tento defekt byl jednoduše výrobní vadou. V městečku Slunj jsme se ubytovali na 1 noc v penzionku na klidném okraji a ačkoliv jsme se již těšili jak zapadneme do pelechů, vyrazili jsme na prohlídku města. Je tu moc pěkná kaskáda malých vodopádů, které sice nedosahují krásy těch Plitvických, ale jako malý zakusek před zítřejším hlavním chodem to bylo moc pěkné.

Den 3. - Plitvická jezera
Ráno jsme naskákali všichni do jednoho auta a vyrazili jsme asi 30 km daleko ke vstupní bráně. Parkoviště v lesním chládku bylo zdarma (respektive v ceně vstupenky), což je docela potěšující. Zajímavé bylo, že nám vstupenku nikde nikdo nekontroloval, ale třeba to byla jen náhoda. Podle mapy doporučených okruhů jsme si zvolili ten, který vede všemi částmi s tím, že se začíná jízdou turistickým autobusem s přívěsem, pak se jde pěšky, jede se lodí, opět se jde pěšky a nakonec nás jiný autobus zaveze zpět k bráně. Po první části pěší tůry bylo jasné, že den bude dlouhý - je tu spousta míst, které by člověk měl vidět, fotka stíhala fotku a my se nestačili kochat. Je pravda, že je tu velký tlak turistů, takže dřevěné cesty připomínají z výšky cestičky mravenců. Nakonec jsme sihli jen tak tak poslední autobus a vydali se zpět do místa ubytování, kde nás čekalo přeházet věci z druhého auta do našeho a pak přejet až k moři a najít zde ubytování na další 2 noci. Začalo silně pršet, ale auta byla v pěkné dvojgaráži, takže jsme si věci dočasně uskladněné v druhém autě v pohodě vytřídili. Jediný problém byl čas - čekaly nás 3 hodiny jízdy k pobřeží a to znamenalo, že tam dorazíme hodně pozdě večer. Do městečka Srima jsme opravdu přijeli až okolo 23:00 a najít takto pozdě ubytování se zdálo být nemožné. Všichni domorodci byli zalezlí a venku bylo slyšet jen turisty. Nakonec se na nás usmálo štěstí a našli jsme jednu ochotnou paní, která vzbudila sousedku a začala jí přesvědčovat, že se jí to vyplatí. Chvílemi to vypadalo, že budeme spát v autech a ubytování budeme hledat až ráno, ale Mária (tak se jmenovala) nakonec souhlasila a za 2x50 euro jsme tu mohli strávit 2 noci. Ani jsme se nešli podívat jak to vypadá uvnitř a šli jsme pro auta. Zaparkovali jsme na zahradě a většinu našeho vybavení jsme začali stěhovat dovnitř. Od pohledu bylo vidět, že zde již dlouho nikdo ubytován nebyl (Mária měla dost vysoký věk a dost možná s nabízením ubytování dávno přestala), ale byli jsme vděční, že jsme vůbec něco sehnali.

Den 3. - Národní park Krka
Krka je národní park, do kterého se dá nejsnadněji dostat z městečka Skradin. Je zde několik parkovišť kousek od přístavu, odkud se dá zdarma dojet lodí až ke vstupu do parku. Nasedli jsme tedy na jednu z lodí a za chvíli jsme již stáli v parku se vstupenkami v ruce. Kousek od vstupu je hlavní vodopád, který je jako jediný přístupný pro koupající. Prozatím jsme se rozhodli, že si uděláme okruh a pak se zde také vykoupeme. Jedna z prvních věcí, kterou jsme měli v plánu bylo nalezení kešky někde za kovářskou dílnou. Podle popisu k ní měly vést 2 cesty, z čehož jedna byla uzavřena řetězem a druhé již nejspíš neexistovala vůbec. Nezbývalo než proklouznout kolem kováře předvádějícího zde své umění a udělat si tak hledání dobrodružnější. Signál GPS zde byl opravdu špatný a zatímco jsme nalepo obraceli kameny, dorazili další cacheři, kteří nás chvíli nechali hledat a když jsme to vzdali a začali luštit nápovědu, přišli s již dávo vyluštěnou, sáhli do škvíry ve staré zdi a keška byla na světě. Nakonec nám svěřili 2 travel bugy a s tím jsme se rozloučili. Kovář si mezi tím povolal posilu a rozhodl se nás vykázat z uzavřeného prostoru. Bylo zalogováno, takže jsme neprotestovali a prostor jsme opustili. Okruh nás pak navedl přes sérii kaskádovitých jezírek zpět k hlavnímu vodopádu a zde jsme se pěkně osvěžili. Návrat lodí do Skradinu byl samozřejmě opět zdarma a my se těšili na další kešku. Šipka ukazovala směr na pevnost, kam bylo trošku zajímavé se dostat, protože značení zde veškeré žádné nebylo a až na druhý pokus jsme narazili na pěkně utajenou cestičku, po které jsme se vyškrábali nahoru. Kešku jsme našli vcelku v pohodě, ale daleko větší zadostiučinění byl pohled na městečko a okolí, kteerý byl naprosto fantastický. Přes cukrárnu jsme se pak vydali k parkovišti a odtud k Márii, kde nás čekalo ubytování.

Den 4. - Cesta do Dugi Ratu
Vydali jsme se na cestu, na které jsme plánovali najít další pěkné kešky, což se podařilo. Moc vzpomínáme na kešku Sundowner, která byla ukryta ve hřbitovní zdi a kvůli které jsme se díky špatné angličtině (k cíli vedla anglická hádanka) a tedy nepříliš správnému pochopení docela dost naběhali. Nakonec jsme ji ale našli. Další byla ukryta kousek od velké propasti ležicí uprostřed obce Grebastica. U propasti stál pán a považujíc nás za speleology nabízel kromě ubytování i to, že nám ukáže jak se dostat dolů. To jsme nechtěli, protože keška byla nahoře u okraje, jen jej bylo třeba zabavit, aby neviděl jak ji vyzvedáme. Podařilo se a tak jsme mohli pokračovat. Další keška pak byla poměrně vysoko na kopci u malého kostelíku a bylo k ní třeba dojít kamenitým terénem. Opět fantastický rozhled na záliv a moře. Když jsme se takto přískoky přes kešky konečně dostali k Omiši do Dugi Ratu, byl to trochu šok - za zákrutou se vyloupla obří továrna. Navíc jsme nemohli najít vilu s naším apartmánem a museli nám pomoct domorodci podle adresy. Bylo třeba se vrátit asi o kilometr zpět do předchozí obce - Dugi Rat byla jen poštovní adresa. Továrna tak byla o něco dál, ale pořád dost blízko aby nás strašila kdykoliv jsme se tím směrem podívali. Nejdříve jsme ji považovali za starou již dávno nefunkční cementárnu, ale údajně to byla železárna a koupil ji prý nějaký podnikatel, který ji chce za několik měsíců začít bourat a stavět tady hotel. Ještě že je již tak dlouho mimo provoz a tedy neznečišťuje okolí. Další šok nás čekal v apartmánu - jednak bylo schodiště ve výstavbě a i když vybavení aparmánu bylo extrémně nadstandardní (masiv, parkety, kompletní vybavení kuchyňky a všechno nové), neodpovídalo to tomu, co jsme si speciálně zjišťovali u prodejce chorvatsko24.cz (měl to být obývací pokoj kombinovaný s kuchyní, terasa a 2 ložnice). Tady byl z terasy vchod do jedné z ložnic a z té se pak šlo do druhé větší ložnice kombinované s kuchyní. Vstup do koupelny se záchodem a vířivkou byl z obou pokojů - prostě pro dvě rodiny naprosto nepřijatelné. Zašli jsme tedy za majitelkou a protože nebylo plno, dala nám bez příplatku ještě jeden menší apartmán. I když jsme chtěli trávit čas společně a teď jsme byli na opačné straně domu, vyřešilo to náš problém dvou rodin. Ubytování v Dugi Ratu má kromě výhledu na starou továrnu ještě jedno negativum - je tu rušná magistrála a to přímo mezi zahradou a mořem s úzkou pláží. Nově vybudovaný úsek dálnice směrem na Dubrovník se měl otevírat až za měsíc, takže veškerá doprava šla tímto směrem právě po této magistrále. Byli jsme z toho docela rozladěni, ale nehodlali jsme si zkazit zbytek dovolené.

Den 5. - Na pláži v Dugi Ratu
Dnešek jsme strávili na pláži u silnice. Provoz za zády nebyl příliš ideální, ale pláž byla oblázková a nikde ani ježek. Večer jsme se zajeli podívat do Omiše, kde je sice také rušná magistrála, ale koupání je zjevně mimo, takže bylo rozhodnuto - další den jedeme sem.

Den 6. - Na pláži v Omiši
Pláž v Omiši je písčitá s občasnými trsy trávy a spoustou lidí. Ježci rovněž nikde, takže jsme skoro získali pocit, že je to to pravé a že budeme jezdit sem. Výhled na okolní kopce je parádní a auta jsou jen kdesi v dáli. Večer jsou tu kolotoče, takže skoro ideální - snad jen tu chybí klidná promenáda, protože veškeré stánky a krámky jsou soustředěny v centru kolem již zmíněné magistrály.

Den 7. - Geocaching směrem na Baška Vodu
Keška byl schována ve zdi u cesty v obci Pisak směrem na Bašku Vodu, kam jsme po prohlídce místní plážičky vyrazili. Baška Voda dost odpovídá představám o promenádě - je dlouhá a plná obchůdků, stánků a restaurací. Pláže jsou tu dlouhé, ale místo které jsme si zvolili bylo dost kamenité a se spoustou ježků. Marek si zde skrz "větrací" otvor v botách do vody zapíchl jeden trn do palce. Jinak jsme tu byli spokojeni, takže rozhodnutí strávit tu i další den bylo jednohlasně schváleno. Při večerní procházce jsme tedy na zítřek objednali pro nás výlet rychlostním člunem na Brač a kamarády jsme ukecali na padák, což jsme si užili v Tunisu a byla to paráda.

Den 8. - Vlny Vlny Vlny
Po vykoupání na pláži v Bašce Vodě jsme šli ke stanovišti rychlostního člunu. Bohužel nám vrátili zálohu s tím, že jsou moc velké vlny. Kamarády následně čekalo to samé s padákem kvůli větru, takže šli utratit peníze na vodním skůtru. A pak to přšlo - dorazily avizované vlny a byly opravdu obrovské. Na pláži v dálce permanentně houkala siréna, ale lidem to moc nevadilo a tak jsme se spolu s dalšími odvážlivci houpali na vlnách jako na kolotoči. Vlézt do vody a vylézt ven bylo nicméně velmi obtížné a s ohledem na kameny i dost nebezpečné. Houpání na vlnách ale máme rádi, takže jsme si to dali hned 2x ;o). Vlny byly tak silné, že se zvedaly přes vysokou bariéru kamenného vlnolamu blízkého parkoviště a zalévaly nejbližší auta.

Den 9. - Znovu Omiš
Nápad vyrazit na rychlostním člunu nás natolik zaujal, že jsme se ráno rozhodli vyrazit do Omiše, odkud rovněž takový vyráží. Ani v 9:00 a ani v 10:00, kdy měl být podle vývěsky odjezd, se však nikdo nedostavil, takže jsme to vzdali a šli se podívat alespoň na pevnost, kam jsme poměrně rychle vyšplhali a pokochali se pohledem na Omiš a řeku, která se zde vlévá do moře a přináší do zálivu písek. Po prohlídce jsme dole na nábřeží nasedli do nějakého člunu, který vyrazil po řece proti jejímu proudu, kde jsou docela pěkné kaňony. Příroda je tu opravdu krásná. Nakonec jsme se vrátili zpět do Dugi Ratu a protože jsme zjisitli, že nejlépe je nám stejně na místní oblázkové pláži, byli jsme na pláži kousek od apartmánu. Večer nás napadlo, že bychom mohli zkusit odlovit ještě jednu kešku za Splitem. Naskákali jsme do auta a vydali se na cestu. GPS nás navedla do stoupajícíh serpentýn, odkud bylo docela jasně vidět, kde keška bude. Parkování bylo na hřebenu kus od restaurace. Jenže se začalo šeřit a světla rychle ubývalo. Pohled na GPS ukazující 2 km ke kešce a na cestičku klikatící se po hřebenu, kde byl tu z jedné a tu z druhé strany sráz a spousty kamení a bylo jasno - tuhle kešku vzdáme, protože by to bylo po tmě více než nebezpečné. Než jsme se stihli pokochat výhledem na rozsvícený Split, byla prakticky tma, takže jsme vyrazili zpět. Cestou jsme ale ještě zajeli do jednoho přilehlého městečka, které zdá se ještě turisté neobjevili - nebylo zde slyšet žádný jiný jazyk, než chorvatštinu, když jsme něco kupovali, češtině tu nikdo moc nerozuměl - bylo to trochu zvláštní, ale zajímavé. Do penzionu jsme se vrátili až hodně pozdě v noci.

Den 10. - Den odjezdu
Trošku jsme si přispali, protože dnes odjíždíme, ale podle plánu to bude až o půlnoci, takže máme poslední den, který můžeme strávit na pláži. Celý den jsme si náležitě užili a večerní balení a nakládání již bylo téměř rutinní záležitostí. Udělali jsme poslední fotografie a o půlnoci dle plánu jsme vyrazili. Čas to je opět trochu zvláštní, nicméně znovu se vyplatil.

Den 11. - Návrat domů
Vyrážíme a jedeme přes Split, za kterým se napojujeme na dálnici. Po několika hodinách jízdy, které jsme pravidelně přerušovali na parkovištích a střídali se v řízení a kdy jsme na naší Feldě museli vyměnit znovu ucházející kolo, došlo i na malou operaci - Markovi se bodlina od ježka v palci u nohy zanítila a vadila mu při řízení. Naše manželky coby zdravotní sestry svolaly operační tým a za chvíli byla bodlina venku, rána vyčištěná a mohlo se jet dál. Profrčeli jsme Slovinsko, Rakousko a za hranicemi již u nás, jsme si udělali malý piknik následovaný asi dvouhodinovým odpočinkem. Zbytek cesty domů již byl otázkou 2-3 hodin.

Závěr
Cestovat do zahraničí po vlastní ose není nejlevnější - leckdo počítá jen cenu benzínu, ale když se započítá i podíl ceny auta na celkových najetých kilometrech před jeho prodejem a jiné náklady na něj, je to docela drahé, namáhavé a pokud člověk není řidičem z povolání, i trochu nebezpečné. Výhoda v podobě plné mobility v místě ubytování, kdy se můžete sebrat a kdykoliv vyrazit kam Vás napadne je ale nesporná a pokud neuvažujeme o pronájmu vozidla v místě, je to jeden z mála způsobů, jak procestovat i jiná místa, než přímé okolí ubytování. Objednávat ubytování předem se jak jsme si ověřili dá, ale s ohledem na velké množství volných ubytovacích kapacit přímo v místě, kdy stačí přijet, prohlédnout si okolí a když vyhovuje, vybrat si z nabízenýc apartmánů je to celkem zbytečné, nehledě na to, že si objednáte něco co nevidíte a v místě o kterém nic moc nevíte (v našem případě celekm nepochopitelně s doporučením kamaráda). Na druhou stranu, i když bychom dané místo z důvodu rušné magistrály nikomu nedoporučili, nakonec se nám tu líbilo a z okolních pláží byla tato asi nejlepší. Spojit příjezd na dovolenou s návštěvou některého národního parku bychom rozhodně doporučili - je vhodné si pro takový případ vyhradit na návštěvu celý den, což je tak akorát. Ubytovat se v okolí parků dá celkem snadno.

• Předchozí
• Následující