Hlavní stránka

Podrobnosti

Kategorie: Cestování - cyklo

Zveřejněno: 31. 3. 2005 18:27

Zobrazení: 10144

Podtitulem by klidně mohlo být "aneb jak se utíká před povodní", ale to by možná působilo trochu moc novinářsky. Pravdou však je, že náš původní plán cesty se trochu vymkl kontrole a že za vším stála povodeň.

Den 1:
Vyrazili jsme ráno na Hořovické nádraží. Kola s námi pocestují přes Plzeň až do Klatov, kde započneme naši první opravdovou cyklodovolenou. Počasí vypadá všelijak, ale neprší. Pršelo již dost a hladiny řek jsou již tak dost vysoko. Podle toho jak to vypadalo uplynulých pár dní už přeci musí přijít krásné počasí. Vyrážíme proto s nadějí na dovolenou plnou sluníčka. Přestup z vlaku do vlaku na Plzeňském nádraží je díky tomu, že náš další spoj odjíždí ze stejného nástupiště naprosto pohodová záležitost. Máme asi hodinku času, takže kontrolujeme, že naše kola v pořádku odvezou z vlaku do centrálního skladu a zase je přivezou před odjezdem vlaku. Cesta do Klatov je vcelku pohodová, jen ty mraky kazí celkový dojem. V Klatovech nasazuji do mapníku z internetu staženou a vytištěnou mapu města a naše první zastávka je náměstí s pověstnou černou věží a katakombami, což oboje zvládáme na střídačku (druhý vždy hlídá kola a brašny, protože tu není žádné vhodné místo k byť placenému uschování kol a zavazadel).

Výhled z věže je opravdu pěkný a katakomby, které jsem viděl naposledy jako malý kluk působí stále stejně tajemně. Opouštíme Klatovy a míříme směrem na Nýrsko, kde vzhledem k pokročilému času máme naplánováno stanování v místním kempu. Po příjezdu začalo poprchávat a protože nechceme mít hned první den promočený stan, s chutí využíváme prázdné chatky. Má být volná právě jednu noc, což nám vyhovuje, protože na příští den máme v plánu cestu do Železné Rudy.

Ukecali jsme navíc místní správcovou a nafasovali jsme klíčky ještě od malé skautské chatičky, která byla využívána jako sklad všeho možného a zaparkovali jsme do ní svoje kola. Začíná slušně pršet.

Den 2: (povodeň)
Ráno se probouzíme za vytrvalého bubnování dešťových kapek. Chatku musíme vyklidit, protože mají přijet ti, kdo ji mají předplacenou, takže škemráme, zda by se nenašla jiná chatka. A kupodivu - kdosi odřekl tu sousední, takže se stěhujeme a přemýšlíme, zda jednodenní rezervu, kterou jsme pro podobné případy měli v záloze, můžeme spotřebovat již tak brzy. Při pohledu ven je rozhodnuto - voda padá vytrvale a Úhlava hned za chatkou zlověstně nabírá na síle. Po 11. hodině je intenzita deště taková, že sousední pole již vodu nedokáže odvádět a kemp se pomalu ale jistě stává jednou velikou louží.

Stan německých turistů nacpaný všemi výstřelky moderního kempování včetně servírovacího stolečku se ocitá v půl metru hluboké vodě. Chatky jsou naštěstí na malém soklu a voda sahá jen ke schůdkům. Cesta na záchod či do kuchyňky je však vždy spojena z broděním se nejdříve po kotníky a později až do půl lýtek (a to i na betonové cestě vedoucí středem kempu). Dílo zkázy je završeno oznámením správkyně, že máme být připraveni i na rychlé opuštění kempu (kdyby se něco dělo na přeplněné Nýrské přehradě). Okolo 17. hodiny kdy Jana odešla vodou směrem k toaletám to přišlo - správkyně napříč celým kempem řvala jako na lesy naprosto zoufale a vystrašeně "pryč !! - pryč !!". Předem jsme si stanovili, co v kritickém případě, kdo co popadne a tak, jenže Jana je pryč a to je situace, se kterou jsme nepočítali. Klíče od kol rychle do levé ruky, nacpat spacáky do tašek, popadnout to nejcennější a rychle ven. Křičím na Janu co to jde, zkouším to znovu, ale žádná reakce. Běžím tedy k recepci s batožinou, tam ji skládám do restaurace a běžím zpět rozhodnut vniknout na dámské toalety. Naštěstí Jana v klídku a v pohodičce přichází. Rychle vysvětluji situaci, takže oba znovu vnikáme do chatky a bereme zbytek našich zavazadel. Běžíme s nimi ke skladovací chatičce, ale ejhle - kde mám ty zatracené klíče ? Sakra - vždyť jsem je bral do ruky. Není čas na velké přemýšlení - petlice drží na pár vrutech, takže stačí poměrně lehce cuknout a dveře jsou dokořán. Kemp opouštíme jako poslední s brašnami naloženými na kolech a v pláštěnkách a stoupáme do kopečka, který nás dělí od centra Nýrska. Správcové jsem slíbil, že klíč najdu - musí být někde v batožině. Však kdyby tak zoufale nekřičela, nemuselo to takhle dopadnout. Naše cesta v silném dešti vedla do města s tím, že se pokusíme najít ubytování v nějakém hotýlku či privátu. Liduprázdný střed města, zavřené hotely a všudypřítomné pytle s pískem dávaly tušit, že to nebude legrace a taky nebyla. Když jsme náhodou našli nějaký penzion, bylo plno. Těsně před námi vždy do místa kde jsme marně hledali střechu nad hlavou dorazil starší manželský pár z Německa - také nikde neuspěli. Nakonec jeden majitel penziónu vidouce náš stav, zatelefonoval do nedaleké vesnice zvané Skelná Huť známému a odkázal nás i Německý pár na ubytování v jednom místním penziónku. V lijáku jsme ty zhruba 3 kilometry zvládli za chvilku a stihli potkat na chodbě i zmíněné německé turisty (dorazili ve svém automobilu jen chvilku před námi). Penziónek byl na kopci, kola v garáži, v pokoji teplo, takže nám nechybělo vůbec nic.

Večer z rádia zjišťujeme, že zbytek republiky je pod vodou. Body jako České Budějovice, Železná Ruda - místa kudy by měla vést naše trasa, respektive odkud bychom se měli vydat vlakem zpět, hlásí silné záplavy a zablokovanou dopravu včetně té vlakové.

Den 3 (výlet na jezera):

Odjezd ze Skelné Huti 3 km - Nýrsko 1.8 km - Milence (odbočka vlevo na přehradu) 1.6 km - Přehrada 0.7 km - návrat zpět k odbočce pod přehradu 1 km - pod přehradou a k zatopené vesnici Stará Lhota 1 km - zpět k odbočce 0.7 km - zpět nahoru na přehradu 3 km - Zelená Lhota (odbočit vpravo na Hamerský Dvůr) 2.5 km - Hamry (odbočit vpravo na hřebeny) 3.2 km - vytrvalé stoupání lesem, pak odbočit vlevo 0.9 km - tlačíme extrémním kopcem, odbočka vlevo 3 km - Černé jezero 3 km - zpět k odbočce, ale pokračovat dále 1.8 km - k další odbočce dolů 4.2 km - ze hřebenů za vytrvalého brzdění dolů na Hamry(pozor na křeče) 2.5 km - Hamerský Dvůr (ale pokračovat dále rovně) 5.2 km - Kolem přehradní nádrže po polní cestě 0.7 km - návrat zpět k odbočce pod přehradou 0.9 km - Milence rozcestí 1.8 km - Nýrsko - odbočka vlevo do města 3 km - Skelná Huť --------------------------------------------------- CELKEM: cca 45 km

Ráno zjišťujeme, že neprší, ale slunečno stále ještě není - spíše to vypadá, že by klidně ještě pršet mohlo. Pod dojmem zpráv v rádiu jsme se rozhodli, že pokračovat napříč Šumavou a riskovat, že v Budějovicích nebude fungovat vlakové spojení je docela risk. Co tedy dál ? Nezbývá, než si udělat nějaký ten výlet po okolí a pak se vrátit po vlastní ose zpět domů. Záplavy jsou hlášeny i z Plzně, takže pokud zde nejezdí vlak na Prahu, jiné řešení není. Dnes si tedy uděláme výlet k přehradě a pokud by se zlepšilo počasí, naplánovali jsme trasu až k Černému jezeru. Vyrážíme s malou zásobou jídla a nejzákladnějším vybavením a šlapeme směrem do Nýrska. Zdá se, že město přežilo bez úhony. Žádné stopy po záplavách nejsou vidět, takže se jedeme podívat na kemp. Je zde klid, voda je pryč a nic nenasvědčuje tomu, že by se zde odehrálo nějaké drama. Klíček od provizorního skladu jsem včera večer samozřejmě našel zabalený ve spacáku, takže jsem je položil na parapet u vchodu do prázdné recepce a v duchu se znovu omlouval za utrženou petlici. Pokračujeme dál. K přehradě vede pěkný kopeček, ale v pohodě dorážíme až na cestu vedoucí napříč přehradou. Je to neuvěřitelný pohled, neboť přehrada je naplněna až po okraj, zbývá tak 30 cm a betonové zábradlí.

Nedaleko je přepad tvořený obřím betonovým komínem, který údajně za normálních okolností trčí z vody. Teď je zde díra v hladině vypadající jako gigantický odpad umyvadla a voda se v něm s hučením ztrácí. Na straně výtoku je vidět bílý sloup vody, který ve vodorovném směru tryská do kanálu pod přehradou. To musíme vidět zblízka. Vracíme se zpět a jedeme se na to podívat. Pod přehradou dělám pár fotek a jedeme se podívat do nedaleké vísky, na kterou se to všechno valí. Co jsme tam uviděli nás docela vzalo. Téměř vše je tu pod vodou a i silnice je po pár desítkách metrů zatopená a neprůjezdná - valí se přes ní voda. Připadáme si hloupě - jsme tu vlastně na výletě a okolo je tolik neštěstí. Vracíme se na přehradu a padá rozhodnutí pokračovat. Z počátku pohodová cesta okolo Nýrské přehradní nádrže se stáčí směrem vzhůru a jako had kličkuje směrem na hřebeny v setrvalém stoupání. Statečně šlapeme co to jde, občas slezeme a tlačíme (tohle fakt nejde vyjet). Pak přijíždíme do místa, kde si můžeme vybrat pokračování po extrémně prudkém svahu cca 1km, nebo po stávající cestě cca 2 km a pak ještě i něco po hřebenech. Tlačíme kratší prudkou trasu a pak si užíváme pohodovou rovinku k Bílému vodopádu. K vodopádu sestupujeme jednotlivě a mezi tím odpočíváme. K Černému jezeru je to kousek a to už zvládneme. Počasí je sice stále všelijaké, ale pršet snad nebude.

U jezera je opravdu krásně. Potkáváme množství turistů pěších i na kolech, takže zjevně nejsme sami, kdo v této záplavami postižené době provozuje turistiku. Děláme sérii fotek a vracíme se zpět. Cesta po hřebenech je pohodová, ale dolů je to docela záběr. Tentokrát jedeme delší, ale méně prudkou trasu i když prudká je také dost. Tu haldu kilometrů dolů brzdíme na pokraji schopností našich kol. Když přibrzdím moc, začne na drobných kamíncích podkluzovat kolo (chtělo by to ABS ;o)). Trvá neskutečně dlouho, než jsme v údolí. Ruce jsou z intenzivního brzdění v křečích, brzdové špalíky od pohledu menší a ráfky jak se patří rozžhavené. Cestu zpět volíme po druhé straně přehradní nádrže.

Je to polní cesta, ale naše treková kola si s ní v pohodě poradí. Dorážíme do penzionu a po večerních zprávách, které jsou pro nás téměř nepochopitelné jdeme spát.

Den 4: výlet do Klatov

Odjezd ze Skelné Huti 3 km - Nýrsko 3 km - Starý Láz 6 km - Janovice nad Úhlavou 8 km - odbočka na Klatovy 1 km - centrum Klatov 1 km - průmyslová část Klatov 2 km - Tajanov 4 km - Bezděkov 5 km - Janovice nad Úhlavou 6 km - Starý Láz 3 km - Nýrsko 3 km - Skelná Huť --------------------------------------------------- CELKEM: cca 44 km

Dnes si uděláme výlet na druhou stranu - směrem do Klatov. Sice to tu známe z cesty sem, ale chceme se podívat na nádraží, abychom zjistili, jak je na tom doprava. Cesta do Klatov je pohodová. Ani v Klatovech zprvu nenalézáme žádné známky zatopení (alespoň v centru města ne). Na nádraží nikdo nic neví o dopravě ve směru z Plzně na Prahu, takže je to jak jsme očekávali - jedeme po vlastní ose. Zpět se vracíme oklikou po okolních vesnicích. Na okraji Klatov nalézáme první známky pohromy. Voda je sice pryč, ale podle stop na stěnách domů byla mnohdy až do půlky oken. Lidé uklízí, vyhazují promočené věci a my rychle opouštíme toto místo zkázy s obdobnými pocity jako včera.

Zbytek cesty po vesnicích se nám již podobný pohled naštěstí nenaskytl, pouze v jednom místě byl stržený most nahrazen vojenským, který využíváme a vracíme se zpět do Skelné Huti. Večer při pohledu do autoatlasu plánujeme trasu dle dostupných kempů a vypadá to, že pokud ujedeme cca 65km denně, jsme za 3 dny doma.

Den 5 (první část cesty domů):

Odjezd ze Skelné Huti 3 km - Nýrsko 17 km - Klatovy 6 km - Ostřetice 7 km - Petrovice 6 km - Žinkovský zámek 5 km - kemp Nový rybník --------------------------------------------------- CELKEM: cca 44 km

Ráno balíme a vyrážíme směrem na Klatovy. A je to - Jana má potíže s přehazovačkou. Po chvíli ladění, které ale k ničemu nevede přicházím na původce poruchy - o několik závitů se povolil střed, takže pedály spolu s třítácem cestují sem a tam. Nářadí na dotažení bohužel nemáme, takže se vracíme kousek zpět a nacházíme v Nýrsku servis jízdních kol, kde nám ochotná servismanka za pár korun pomohla střed dotáhnout. Vyrážíme znovu a již je to v pohodě. V Klatovech již ani nezastavujeme a míříme rovnou směrem k domovu. Cesta přes Ostřetice, Petrovičky a Petrovice nás zavedla k Žinkovskému zámku a rybníku, což je opravdu pěkné místo.

Chvilku jsme se zde kochali okolím a pak vyrazili do blízkého kempu Nový rybník, kde jsme si v neuvěřitelně ledové vodě zaplavali, vysprchovali se a hajdy do stanu - zítra nás čeká pořádná porce šlapání.

Den 6 (druhá část cesty domů):

Odjezd z kempu Nový rybník 3 km - Nepomuk 2 km - zpět na křižovatku směr Blovice 11 km - Blovice 10 km - Spálené Poříčí 11 km - odbočka u Mirošova 2 km - zavřený kemp 2 km - Veselá 6 km - Rokycany 6 km - Volduchy 2 km - kemp u Volduch --------------------------------------------------- CELKEM: cca 55 km

Ráno balíme a jedeme do Nepomuku nakoupit. Mají tu pěknou radnici a dobře vybavený obchod.

Následuje návrat na křižovatku a obávaná jízda po rušné hlavní silnici. Naštěstí je to jen 11 km a navíc není až tak velký provoz jak jsme si původně mysleli. Odbočili jsme na Blovice a dorazili do Spáleného Poříčí. Tady nás i dle mapy čekalo řádné stoupání, se kterým jsme se ale poprali a s vidinou blízkého kempu frčeli směrem na Mirošov. Před Mirošovem jsme odbočili, ale ejhle - kemp patrně není funkční. Nacházíme zamčenou bránu s výhledem na liduprázdné prostranství s chatkami. Co teď ? Pohled do mapy nás ujišťuje, že Volduchy nejsou daleko a okolo je vyznačeno hned několik kempů - tady určitě něco funkčního bude. Šlápli jsme tedy do pedálů, projeli Rakovou, Rokycany a za Volduchami jsme se utábořili v prvním kempu, který nám přišel do cesty. Je zde opět teplá sprcha a okolí vhodné na večerní vycházku.

Den 7 (třetí část cesty domů):

Odjezd z kempu u Volduch 2 km - Volduchy 3 km - Svojkovice 18 km - Kařez 5 km - odbočka na Hořovice 5 km - Hořovice 4 km - Podluhy --------------------------------------------------- CELKEM: cca 37 km

Balíme stan (již naposledy), loučíme se s kempem a hurá domů. Poslední část takového cyklovýletu je vždy nejhorší, neboť člověk jede s pocitem, že dovolená končí. Dorazili jsme v pohodě a cestou natrhali i nějaké to kilo dozrávajících špendlíků.

• Předchozí
• Následující