Hlavní stránka

Dovolená na kolech - Šumava 2003

• 

Podrobnosti

Kategorie: Cestování - cyklo

Zveřejněno: 8. 4. 2005 18:43

Zobrazení: 15971

Minulý rok jsme odtud utíkali před povodní, takže tentokrát Šumavu pokoříme. Zda to bylo bez problémů, to se dozvíte až z článku.

1. den - sobota 28.6.2003 (návrat na Šumavu)

Odjezd ze železniční stanice u Špičáku 3.5 km - stoupání na Čertovo jezero 3.5 km - zpět k železniční stanici 3 km - odbočka na Černé jezero 4 km - Černé jezero 4 km - návrat na odbočku 3 km - návrat k železniční stanici 3 km - Železná ruda 2 km - kemp u Železné rudy --------------------------------------------------- CELKEM: cca 26 km

V 6:00 jsme se probudili do krásného rána. Po snídani jsme navěsili veškeré potřebné i nepotřebné věci na svá kola a vyrazili jsme do Hořovic na rychlík směrem na Plzeň. Na nádraží jsme vše odstrojili a kola podali do úschovny během přepravy. Vlak vyrazil s neznatelným 10-ti minutovým zpožděním v 9:11. V Plzni jsme kola vyzvedli a hodinku čekali na osobáček směrem na Železnou Rudu. Ten vyjížděl v 10:50 a po dvou a půl hodině jízdy jsme dorazili do od Železné rudy jen pár kilometrů vzdáleného Špičáku, kde jsme vystoupili. Cestou nás poněkud polekal déšť a i po vystoupení z vlaku v dáli hřmělo, ale to nás neodradilo. Po chvilce pátrání jsme konečně našli tu správnou cestu k Čertovu jezeru.

Cesta byla hezká, ale do kopce. Ale i ten jsme pokořili a k jezeru se dostali. Cestou zpět po stejné cestě jsme těch 3,5 km pěkně žhavili brzdy. Pak jsme vyjeli ze Špičáku na Špičácké sedlo, kde začínáme tušit, že asi zmokneme. Obloha se černala a v dáli hřmělo. Ale to nás nemohlo odradit od výletu na Černé Jezero, kde jsme sice před rokem byli, ale alespoň uvidíme, zda se tu nic nezměnilo. Cesta ze Špičáckého sedla na Černé jezero byla moc příjemná - 4 km prakticky po rovince.

Těsně před koncem začíná pršet. Schováváme se pod strom a čekáme na lepší počasí. To přichází a my se můžeme vydat na cestu do Železné Rudy. Celá cesta je jen z kopce a tak jsme v kempu coby dup. Kemp je to malý, u cesty, ale hned v recepci nás vítá příjemný pán, který od nás chce 35 Kč za stan a to samé za osobu. A to nám ještě slíbil pohlídat stan při zítřejším výletu do Německa. Tak uvidíme. Po rozložení stanu prcháme do sprchy, kde nás minuta stojí 2 Kč (plynový ohřívač vody), dojídáme poslední řízky a přitom posíláme díky do Podluh mamince Jany, která nás takto zásobila a jdeme spát.

2. den - neděle 29.6.2003 (výlet do Německa)

Odjezd z kempu v Železné Rudě 5 km - hraniční přechod Alžbětín, za přechodem odbočka vpravo 7 km - serpentýny až na rozcestí Bremes, odbořit vpravo a po pár metrech vlevo 3.3 km - jezero Kleiner Arbersee 3.3 km - zpět do Bremes 5.5 km - dolů k jezeru Grober Arbersee 4.3 km - dolů k odbočce na cykloturistickou cestu 6.4 km - zpět na hraniční přechod Alžbětín 6 km - návrat do kempu --------------------------------------------------- CELKEM: cca 40.4 km

Ráno nám začalo v kempu u Železné Rudy pěkným počasím. Sbalili jsme to nejnutnější a vyrazili směrem na hraniční přechod Alžbětín. Na radu správce kempu jsme odbočili ihned za přechodem vpravo do táhlých, ne příliš prudkých serpentýn. Ale bylo jich dost - 6 km vytrvalého stoupání nás dovedlo do místa zvaného Bremes. Zde jsme odbočili vpravo a po pár desítkách metrů jsme objevili po levé straně od sněhových řetězů narušenou silnici k jezeru Kleiner Arbersee. Cesta k němu stále klesala a nám vstávaly vlasy hrůzou při představě návratu zpět, kterou jsme po prohlídce jezera absolvovali. Ale nebylo to tak hrozné.

Jezero bylo opravdu krásné a stálo to za to. Pak následovala nádherná rovinka od Bremesu ke Grosser Arberu, na který vedla kabinová lanovka. Moc nás lákala ale pokud reklama u vchodu nebyla na něco jiného, tak 20 euro je pro našince za jízdu lanovkou opravdu trochu moc. Pokračovali jsme klesáčkem k jezeru Großer Arbersee. Toto jezero je sice také pěkné, ale od těch našich se přeci jen liší - je velmi zkomercionalizované, je tu ruch jak v centru velkého města, spousta aut, motocyklů a lidí. Po hladině se navíc prohánějí loďky. Našli jsme si hezkou lavičku a uvařili oběd. Na to jsme si dali zmrzlinu a vydali se klesáčkem směrem na Regenhütte. Těsně před Regenhütte jsme se napojili na cyklotrasu značenou jako sklářská stezka, která nás dovedla zpět až k hraničnímu přechodu.

3. den - pondělí 30.6.2003 (horký den)

Odjezd z kempu v Železné Rudě 2.6 km - Debrník 2.1 km - Medvědí Jámy 3.1 km - Pod Polomem 1.7 km - Vodní kanál 1.7 km - bývalá Hůrka - odbočit vpravo k jezeru Laka 2 km - Jezero Laka 2 km - zpět na rozcestí, odbočit vpravo 3.3 km - bývalé Vysoké Lávky 1.2 km - rozcestí, odbočit vpravo 3.2 km - Prášily --------------------------------------------------- CELKEM: cca 22.9 km

Včerejší výlet do Německa patrně způsobil vyboulení pláště zadního kola u stroje patřícího Janě. V jednom místě se u ráfku začal plášť doslova trhat, takže první naší ranní starostí bylo shánění nového pláště. Zdejší prodejna v Železné rudě se ukázala pro tyto případy dobře vybavená, takže od teď již kolo nebude nepříjemně vibrovat. Po zabalení a složení stanu jsme se vydali na další cestu s plným nákladem. Cesta na Debrník se nezdála obtížná, ovšem následujících 6 kilometrů se s plným nákladem na jeden zátah prostě vyjet nedalo.

Cestou jsme se ve vedení střídali s partou cyklistů bez bagáže a i nahoře jsme byli zhruba stejně rychle, takže nějakou tu fyzičku asi přeci jen máme. Celou cestu jsme i přes úporné vedro zvládli a na vrcholu stoupání v místě zvaném Polom jsme se kochali nádherným rozhledem po krajině. Byli jsme v 1122 m.n.m. Odtud jsme se vydali směrem dolů na jezero Laka.

Trochu nás zradila cesta v místě vodního kanálu na jezero Laka, která není určena pro cyklisty a tak jsme byli nuceni si zajet přes Bývalou Hůrku což bylo asi o 3 km více. Cesta ale byla pěkná a cíl ještě hezčí. U jezera jsme si uvařili výborný oběd (omáčka z pytlíku), vyfotili všechno hezké a vydali se do Anína (směr Hartmanice). Ale dlouho jsme tam nemířili, již po 2 km (na Bývalé Hůrce) jsme se rozhodli trasu pozměnit a to kvůli zítřejší trase, které povede na Poledník a bude v těchto vedrech sama o sobě dost náročná. Tím jsme si ušetřili 7 km stoupání z kempu přes Hartmanice do Dobré Vody. Odbočili jsme na Prášily, kam jsme se dostali přes vysoké Lávky a následně podél Prášilského potoka. Začali jsme shánět střechu nad hlavou, protože v Prášilech není žádný kemp. Sehnali jsme hezký pokojík v chatě českých turistů. Noc nás vyšla na 195 Kč za osobu.

Prášily v nás mimochodem zanechaly docela zajímavou vzpomínku - mají tady totiž asi "líné pavouky", neboť tou dobou bylo všude neuvěřitelné množství much. Potkali jste je venku, v obchodech i v ubytovně. A když myslím hodně, tak opravdu hodně. Před tím, než jsme se uložili ke spánku jsme se je snažili vymlátit, aby nác v noci nerušily lechtáním. Když jsme vymlátili více než 10 kousků v místnosti, objevily se další. Chvíli trvalo, než jsme si všimli, že přelétávají z pokoje do pokoje pode dveřmi, což spravil srolovaný ručník pode dveřmi, vymlácení nových okřídlených nájemníků a byl klid.

4. den - úterý 1.7.2003 (poledník)

Odjezd z Prášil 1.5 km - Druberg 0.7 km - Slunečná 2.8 km - odbočka na Prášilské jezero 0.8 km - Prášilské jezero 0.8 km - zpět na rozcestí 2.5 km - stoupáček na Předěl 1.2 km - stoupáček na Poledník 1.2 km - návrat k odbočce 2.2 km - klesáček na rozcestí pod Jezerním hřbetem, odbočit vpravo 3.7 km - Javoři pila 1.6 km - odbočka na Tříjezerní slať 0.6 km - Třijezerní slať 0.6 km - návrat na rozcestí 1.9 km - Vchynicko - Tetovský plavební kanál 2.8 km - vpravo podél kanálu na Rokytu, zde odbočka vlevo 0.8 km - na rozcestí u Vydry, odbočit vpravo přes most 0.5 km - Antýgl kemp --------------------------------------------------- CELKEM: cca 28 km

Po krásně klidné noci v chatě v Prášilech jsme se po snídani a doplnění zásob tekutin vydali na Slunečnou a na Prášilské jezero, které jsme ovšem absolvovali každý sám, neboť není cyklistům přístupné.

Když se náš zrak dostatečně pokochal, vyrazili jsme k Poledníku. Jelikož jsme předem o této cestě byli informováni ze svého okolí, počítali jsme se vším - i s tím, že jeden bude pod nějakým šíleným kopcem nucen hlídat kola, zatímco druhý se půjde podívat. Nakonec nás cesta docela mile překvapila. Na Poledník (1314 m.n.m.) jsme dorazili oba včetně plně naložených kol (celkem cca po 40 kg).

Počasí se nám kazilo, ale výhled byl ještě stále pěkný. Posilnili jsme se zelňačkou z pytlíku a podívali se na rozhlednu. Pro snižující se teplotu jsme se vydali na cestu. Vraceli jsme se kus zpět stejnou cestou a proto jsme dávali pěkný pozor na klády přes cestu (odvodňovací zařízení), ale přesto se Jany stroj ocitl na zemi a Jana s ním. Teď už víme, že rukavice opravdu nejsou zbytečné a možná by se hodily i chrániče na kolena ;o)). Pokračovali jsme dále kolem Oblíku a přes Javoří pilu.

Z trasy jsme si odskočili prohlédnout Třijezerní slať, ale to již začínalo pršet a tak jsme sjeli k Vchynicko-Tetovskému plavebnímu kanálu a podél něho frčeli již za vydatného deště na Rokytu, odkud to bylo do Antýglu již coby kamenem dohodil. Zde jsme s velkým napětím a očekáváním vtrhli do kempu, kde jsme i přes zákaz jednodenního ubytovávání sehnali dvoulůžkový pokoj za 150 Kč na osobu. Již jen čekáme, jaké bude počasí v dalších dnech.

5. den - středa 2.7.2003 (k pramenu Vltavy)

Odjezd z Antýglu 4.5 km - Modrava 2.4 km - podél Roklanského potoka 2.4 km - zpět do Modravy 7.8 km - Kvilda 5.8 km - pramen Vltavy 2.9 km - Bučina 13.9 km - Horní Vltavice 6.4 km - tábořiště Pod Boubínem --------------------------------------------------- CELKEM: cca 46.1 km

Po ránu jsme s uspokojením pohlédli z okna a zjistili, že již neprší. Vypravili jsme se podívat hned za chatu na řeku Vydru, která má koryto vysázeno obrovskými valouny trčícími z vody.

Po snídani jsme sbalili, naložili kola a vyrazili podél řeky směrem na Modravu. Zde jsme odbočili vpravo podél Roklanského potoka, který nám byl doporučen jako krásné odpočinkové místo. Když jsme se dostatečně vynadívali, vrátili jsme se zpět do Modravy a pokračovali na Filipovu huť a Kvildu. Kopeček to byl od pohledu náročný a dlouhý, ale potkali jsme zde i německý pár v důchodu, který stejný úsek zdolával na kolech a nevedli si špatně, takže jsme z kola neslezli dříve než na Kvildě.

Zde jsme se posílili ovocem a pokračovali k pramenu Vltavy. Zde nás zastihl pořádný lijavec, ale naštěstí to byla jen přeháňka (i když patřičně prudká). Pramen je vlastně jen takový malý čůrek do kterého lze vložit dlaň a tvrdit, že jste na chvilku holou rukou zastavili tok této řeky.

Naše další cesta byla trochu krkolomná a nevyhnuli jsme se tlačení kol. Směrem na Bučinu jde totiž o rozježděnou kamenitou cestu mezi mýtinami a lesem vedoucí chvíli rovně a chvíli do extrémně prudkého kopce. Naštěstí je to jen kousek a pak se již jede v pohodě. Mezi Bučinou a Horní Vltavicí nás čekalo nemilé překvapení - prakticky v polovině poměrně táhlé cesty začínal úsek velké rekonstrukce a byla značena objízdná trasa. Rekonstruovaná cesta byla vysypána šotolinou v silné vrstvě a leckde nebyly kamínky ještě ani dobře rozhrnuty. V takovém terénu se jet většinou nedalo, neboť se kola bořila do vrstvy kamínků. Doufali jsme, že tento úsek nemůže být dlouhý, ale mýlili jsme se - takto jsme své stroje táhli snad 2 km. Občas se dalo nasednout, ale bylo to podmíněno tím, že byla vrstva slabší. Na konci jsme potkali nákladní automobil, který navážel další kamínky a za ním již bylo jen mírné klesání lesem a pohodlná cesta do Horní Vltavice.

Z Horní Vltavice to bylo do tábořiště pod Boubínem již jen kousek. První co nás překvapilo byly ceny ve stánku u tábořiště - pokud hovoříme o vysokohorských přirážkách, tak tyto by byly na úrovni opravdu vysokých hor. Veškeré zázemí se zde omezuje na dřevěné kadibudky, potok a občas kolem tábořiště objíždějící vlak, který houká docela nahlas. Je to ale nejbližší tábořiště na cestě do Boubína a tam se plánujeme podívat, takže se nedá nic dělat.

6. den - čtvrtek 3.7.2003 (směr Lipno)

Odjezd z tábořiště Pod Boubínem 3.2 km - Boubínský prales 3.2 km - zpět k tábořišti 5.8 km - Lenora 3.3 km - odbočka na Stožec 2.8 km - odbočka na polní cestu směr Dobrá 0.8 km - odbočka na lesní cestu směr Stožec 4.9 km - Stožec 15 km - podél Vltavy do Nové Pece --------------------------------------------------- CELKEM: cca 39 km

Ráno jsme vykoukli ze stanu a s uspokojením konstatovali, že bude pěkně. Na zbytcích sluníčka jsme dosušili některé vlhké věci, zabalili, nasnídali jsme se a vyrazili do Boubína.

Tento prales není pro cyklisty příliš dobře přístupný, ale alespoň kousek se kolem něj jet dá. Někde uprostřed jsme se na střídačku vydali kousek pěšky po značené cestě, abychom si užili skutečného kousku přírody. Nakonec jsme se otočili a kolem tábořiště se vydali na další cestu. V Lenoře jsme nakoupili základní potraviny a vydali se k nejbližší historické technické památce - dřevěnému krytému mostu.

Cesta na Stožec vedla lesem a byla velmi pohodová. Alespoň nám tak připadala, ale to jsme ještě netušili, jak nádherně pohodová bude cesta mezi Stožcem a Novou Pecí, která vede souběžně s tokem Vltavy a je celou cestu prakticky rovná, bez převýšení a dopravy. Cestou je k vidění i soutok Teplé a Studené Vltavy.

Příjezd k Lipenské nádrži - respektive jejímu začátku byl tak trochu zklamáním, neboť nejbližší z kempů v Nové Peci není právě vybaven. Plánujeme zde zůstat 2 dny a bez sprchy jsme již druhý den. Nezbývá, než se opět umýt ve studené vodě - alespoň v umývárně. Večer jsme si rozdělali oheň a opekli si buřtíky.

7. den - čtvrtek 4.7.2003 (od Lipna k Lipnu)

Odjezd z tábořiště v Nové Peci 4 km - Raškov rozcestí ( dále vpravo podél kanálu) 8.3 km - Podél kanálu k odbočce k Plešnému jezeru 4.5 km - Plešné jezero 4.5 km - zpět na rozcestí 9.4 km - podél kanálu k Rozenauerově pomníku 17.7 km - zpět podél kanálu k Raškov rozcestí 4 km - Tábořiště v Nové Peci --------------------------------------------------- CELKEM: cca 52.4 km

Dnes máme velikou výhodu - jsme v cíli naší trasy a tak nemusíme všechno balit. Stan a nepotřebné věci necháváme na místě a vydáváme se přes Raškov a Rosbach k Schwanzerberskému plavebnímu kanálu.

Podél něho pokračujeme k Rosenauerově kapličce. Odtud k hornímu a dolnímu portálu Schwarzenberkova tunelu. Dále pokračujeme na Bučinu a k Plešnému jezeru.

Plešné jezero se stalo naším odpočinkovým místem a na střídačku se vydáváme k Stifterově památníku. Cesta je to šílená (kamenitá a velmi prudce stoupající), ale výhled je to nádherný.

Výška je 1310 metrů nad mořem. Po shlédnutí kamenného moře sjíždíme zpět k plavebnímu kanálu a podél něj pokračujeme k Rosenauerově pomníku, což je cíl našeho výletu a odtud si vychutnáváme zpět stejnou trasu, která je neskutečně pohodová, neboť sleduje spád plavebního kanálu.