Hlavní stránka

Říká se, že teambuildingové akce pořádané a sponzorované zaměstnavatelem pomáhají zvyšovat sounáležitost s firmou, týmem a učí vzájemné spolupráci. Firma pro kterou pracuji se snaží využívat moderních metod a proto několikrát do roka pořádá různé akce na které jsou zváni i partneři zaměstnanců. V tomto případě to byl zájezd do Rakouska, kde jsme měli možnost raftingu na řece Steyr pod vedením zkušených instruktorů.

Cestovní kancelář Adventura přistavila autobus přímo před sídlo firmy, odkud jsme vyrazili směr Rakousko v pátek po 15. hodině. V Českých Budějovicích jsme nabrali zbytek týmu a po pár hodinách jsme dorazili do kempu Almtal poblíž městečka Pettenbach. Úroveň kempu byla docela překvapující - my kteří jsme zvyklí na české kempy jsme byli docela zaskočení vyhřívaným bazénem a kvalitou sociálního zařízení. Stany jsme rozmístili na přiděleném plácku a stavěli již téměř za tmy.

Unaveni cestou jsme padli na karimatky a spali až do rána, kdy nás vytáhl plánovaný budíček v 7:30, po němž následovala sprcha, snídaně, balení nezbytného vybavení na rafting, fasování a zkoušení výzbroje (neoprény, neoprénové boty, vodácké bundy). Když jsme všichni uznali, že nám výstroj sedí, naskládali jsme se do autobusu a vyrazili na místo, kde nás čekalo zaškolení a první plavba. Po příjezdu byly z úložného prostoru vyloženy a nafouknuty rafty, rozdělili jsme si vesty, přilby, pádla a vyslechli školení o způsobu záchrany vypadnuvšího raftaře i o tom, jaké povely uslyšíme a jak na ně máme reagovat.



Pak jsme snesli rafty dolů (vzhledem k vedru které panovalo z nás docela lilo) a skupina po skupině jsme nasedali a vyráželi na vodu. Pohled na vířící vodu těsně pod místem odkud jsme vyplouvali v nás, kteří jsme usedali do raftů poprvé, vyvolával mírné obavy, ale první tři rafty překonali toto místo bez problémů, což nás uklidnilo a mohli jsme vyrazit.



První jízda byla trochu neohrabaná - často jsme se navzájem setkávali pádly, raft se porůznu motal a otáčel, ale postupovali jsme celkem bezpečně dál.





Průvodci rozdělili celý úsek plavby na řadu menších, vždy zakončených (patrně i z tréningových důvodů) přistáním u břehu. Získali jsme tak náznak zkušenosti s přistáváním a tím i jistotu, že se na břeh asi nějak dostaneme. Pak přišel na řadu jez - dřevěný skluz byl údajně asi měsíc starý, takže bylo třeba jej vyzkoušet. Vyrazili jsme ke hraně, najeli na ní vcelku bez problémů a sklouzli dolů. Červený raft (jeden ze 4 které jsme obsadili) už to tak jednoduché neměl - najel špatně a zaklínil se nahoře tak, že ze dvou dalších raftů museli průvodci seskočit a vyšplhat nahoru aby jim pomohli. Nakonec se zadařilo a všechny rafty skončily bez problémů pod jezem.





Po několika stovkách metrů dál jsme zjistili, že červený raft, který byl před chvíli zaklíněn měl další kolizi - tentokrát s ostrým trčícím dřevem a že je v něm díra. Posádka byla odlehčena (k nám nastoupili další 3 pasažéři) a raft pokračoval s polovyfouknutou částí a nezbytnou částí posádky dál. Dalším zpestřením na cestě byl nácvik záchrany. Zastavili jsme za lávkou pro pěší vedoucí nad řekou. Byla zde zjevně velká hloubka a voda za peřejemi z rychlé přecházela v pomalejší, takže bylo poměrně jasné, že se každý dostane na břeh ať již se stihne chytit hozeného lana, nebo tam následně doplave sám. Z výšky asi 5 metrů jsme jeden po druhém skákali do vody, chytali se lan a nechali se přitahovat k uvázaným raftům. Byl to pěkný adrenalinový zážitek.





Někteří si to vyzkoušeli i 2x. Dalším dost zajímavým místem na cestě byl tzv. "autobus" - velký skalní masiv, který řeku půlil a kde bylo nutné dostat se do levé části toku, protože v té pravé byl údajně padlý a zaklíněný strom.



Celkem snadno jsme vykličkovali a po dalších menších peřejích dorazili na místo vylodění (jestli se tomu tak vůbec při raftingu dá říkat ;o). Tady jsme vytáhli vybavení na břeh a vyčkali příjezdu autobusu. Někteří se převlékali z neoprénů do suchého, ale vesměs všichni jsme čekali na oběd, který byl formou švédského raftu (otočený raft nám byl stolem).



Když jsme se nasytili, začalo poprchávat, nicméně vše jsme naložili a vrazili znovu nahoru. Druhá jízda již neměla tolik zastávek, malinko jsme se zlepšili v synchronizaci našich pohybů (i když pro naše průvodce to musela být stejně sranda) a sjeli jsme si stejnou trasu ještě jednou. Celkem rádi jsme pak sundávali mokré věci a převlékali se do suchého. Skupinka dětí zde dostala příležitost, aby si také sedli do raftů. Od místa kde jsme se vylodili to bylo jen kousek do jezera a cestou už byly prý jen asi 2 kameny, ale i tak děti dostaly komplet výstroj a s rodiči a průvodcem absolvovali alespoň malý bezpečný kousek řeky do klidných vod jezera. My s Janou jsme zapnuli PDA a po zjištění, že je od nás asi 140m daleko keška, jsme se vytratili - být v Rakousku, mít od sebe takový malý kousek kešku a nevyzvednout ji, to by byla vážně chyba. Měli jsme zálusk ještě na jednu vzdálenou asi 400m, ale nějak jsme se nestihli rozhodnout a všechno bylo docela narychlo - převlékání, balení, odjezd, že jsme ji vynechali s tím, že "snad zítra". Jakmile jsme dorazili do kempu, dali jsme sušit neoprény i další vybavení. Vzhledem k počasí to ale nevypadalo, že by to mohlo uschnout. Po večeři v kempu následovala volná zábava s naraženým sudem, grilováním a popíjením všeho co teče a co kdo položil na stůl. Naštěstí nepršelo.

Někteří z nás, kteří jsme počítali s raftingem i s aktivitou další den, jsme utnuli zábavu po 1 hodně v noci, ale byli zde i tací, kteří vydrželi až do rána a raftingový zájezd tím pro ně v podstatě skončil, protože nebyli schopni vylézt v době odjezdu ze stanů. Silnější polovina týmu více či méně zívající tak po snídani nastoupila do autobusu a vyrazilo se znovu na cestu. Problém byl, že když jsme dorazili na místo, stál zde autobus jiné cestovky a nebylo zde místo, kde bychom mohli zaparkovat a připravit rafty. Údajně šli do vody poprvé, takže je čekalo rozdělení vybavení, nafukování raftů a nezbytné školení, což nějakou hodinku zabere a teprve s tím začínali, takže jsme odjeli na nedaleké velké parkoviště a tady chvíli čekali. Když jsme se pak vrátili zpět, o moc dál s přípravou nebyli, takže jsme vyrazili níž s tím, že se ochudíme jen o pár stovek metrů. Jenže - tam stál další autobus, o něco níž další a až pod jezem jsme našli místo, kde bylo možné zaparkovat, nafouknou rafty a dostat je do vody. Nakonec jsme se do vody dostali a mohli jsme vyrazit. Stav vody byl dnes díky dešťům vyšší, takže jsme méně dřeli o kameny a občas to bylo trochu divočejší. Někteří z nás občas skončili vyhozeni z místa na podlážce raftu (naštěstí ne mimo raft). Cestou jsme zastavili u soutěsky, nechali rafty vytažené na břehu a pěšky vyrazili proti proudu přítoku vodou a i po kamenech.



Říká se tomu prý hydrotreking a nám to průvodci naordinovali na vystřízlivění. Hned na začátku jsme museli překonat vodopádek a to lezením po skále, což bylo v neoprénových botkách docela zajímavé a hlavně nám vrtalo hlavou jak to půjde zpět. Údajně si budeme moci nejspíš zase skočit. Po asi 15 minutách klopýtání korytem ve vodě i po souši jsme se otočili a vydali se zpět. Zmíněný vodopádek někteří jedinci opravdu překonávali skokem, ale skákalo se kvůli malé hloubce do podřepu a většina to nechtěla riskovat, takže jsme v hojném počtu lezli znovu po skále. Následovalo nalodění, hladký dojezd, převlékání do suchého a jako odměnu za to, že jsme to absolvovali i dnes, jsme si naordinovali horkou polévku v místní restauraci (byla výborná). Po příjezdu do kempu jsme jen zabalili, zrušili stanové městečko, navečeřeli se a vydali se autobusem zpět domů. Většina byla urvaná tak, že jsme úsek do Budějovic prospali a prodřímali. K firmě autobus dorazil s předstihem okolo 21:00, čili domů jsme dorazili v přijatelný čas, abychom další den mohli opět vyrazit do práce.



Celkově bych tento zájezd hodnotil jako velmi vydařený - máme plno moc hezkých zážitků, naučili jsme se spoustu nových věcí a zregenerovali si pocuchané nervy.

Sdílet

Submit to FacebookSubmit to Google BookmarksSubmit to TwitterSubmit to LinkedIn

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit