Hlavní stránka

Po novém roce jsme se začali pídit po různých možnostech jak pěkně strávit dovolenou. Chtěli jsme letecký zájezd s kompletním stravováním v ceně a ačkoliv jsme nejdříve uvažovali jet "na poslední chvíli", nakonec když se přidali známí a půjčené děti (takže nás bylo 6) jsme usoudili, že to raději vybereme hned. Nakonec jsme s výběrem země skončili u Tuniska, kde jsou zájezdy "All inclusive" (tedy s kompletním stravováním) vcelku cenově dostupné a je to atraktivní místo které slibuje plno pěkných zážitků.

Následoval výběr hotelu. Byl to tuším únor, ale téměř vše již bylo obsazeno (alespoň ty hotely které jsme si v katalogu podle recenzí z internetu a fotek označili jako žhavé kandidáty). Nakonec se přeci jen usmálo štěstí a našli jsme hotel, který by měl vyhovovat (EL MEHDI). Zaplatili jsme první polovinu ceny zájezdu a začali stříhat metr.

Po zaplacení druhé poloviny ceny jsme týden před odletem obdrželi dobrou zprávu - na letišti máme být ve 2h v noci, takže vstáváme o půlnoci. Proč to byla dobrá zpráva? Jednak nepřijdeme o část prvního dne dovolené a navíc ranní lety poskytují opravdu krásný pohled na barevné mraky a nebe díky přicházejícímu východu slunce.

Den 1:
Odbavení na letišti v Ruzyni proběhlo hladce - skočili jsme si pro letenky ke stánku Eximu, nechali obalit kufry mikrofólií, odbavit kufry, pak jsme prošli pasovou kontrolou a po chvíli čekání jsme prošli rentgeny a nastoupili do Airbusu A320-200 od ČSA. Start byl bez zpoždění, let bez problémů a přistání hladké.



Všichni jsme byli plni očekávání jak na nás africké podnebí zapůsobí až vyjdeme z letadla a musím říct, že jsme byli hodně překvapení, když jsme vylezli na schůdky a bylo pod mrakem a teplota nižší než doma, ale bylo vcelku brzo ráno, takže na soudy o divném podnebí bylo až příliš brzy. Doprava do hotelu byla mikrobusem patrně pronajatým firmou Exim a Kartago Tours (bylo na něm společné logo). Trojici turistů a delegátku jsme po 3/4 hodině jízdy z Monastiru do Mahdie nechali v jiném hotelu a nás 6 se muselo s ubytováním v EL MEHDI poprat samo. Sraz s delegátkou byl naplánován až na druhý den. Dostali jsme karty k vyplnění, klíče od pokojů, žluté pásky na ruce pro identifikaci že máme "all inclusive" a můžeme jíst a pít co chceme téměř v celém hotelu a už jsme byli vedeni na pokoje. Na snídani nám byl přidělen stůl, který nás provázel až do konce pobytu. Vedle recepce jsme si vyměnili prvních 100 Euro za Dináry, pronajali klíč od trezoru za 2.5 Dináru za den a narvali do něj videokameru, 2 foťáky, 4 mobily a 4 peněženky, palma a veškeré doklady a důležité dokumenty.



Pak jsme hupli do plavek a hurá k moři. Prošli jsme nádhernou zahradou s bazény na kterou jsme před tím koukali z balkónu a byli jsme na pláži. Ta patřila přímo k hotelu a měla i pomocí plováků vyznačený výsek moře který k ní patřil. Mraky které pokrývaly oblohu brzy ráno zmizely, takže bylo krásně slunečno, ale vlny docela velké a ve vodě dost nasekané mořské trávy (krátké kousky). Dost nás to vyděsilo, ale zjevně to souviselo s ranní oblačnosti - musela být nějaká bouřka či bouře, protože od druhého dne až do konce dovolené již bylo moře křišťálově čisté.

Den 2:
Ani nevíme jak a byl tu druhý den - čekalo nás první setkání s delegátkou, čisté moře a bazény v hotelu. Stihli jsme udělat fatální chybu a domluvit si výlet na velbloudech (naštěstí jsme přislíbili zálohu zaplatit až odpoledne, takže vypsaný "ticket" jsme vrátili a nic neplatili). Součástí hotelového personálu je totiž sehraná tlupa naháněču, kteří přesvědčují hosty, aby si vyjeli na velbloudech, čtyřkolkách, nechali si udělat masáž, nebo letěli padákem, jeli na banánu atd. Jsou to asi speciálně vybíraní jedinci, protože jsou jednak velmi sympatičtí (takový ten typ kterému nic neodmítnete a rádi ho vidíte), ale na druhou stranu jsou do Vás schopni hučet třeba 1/4 hodiny a přesvědčovat Vás, že ten výlet na velbloudech potřebujete a klidně Vám přivedou i jiného turistu, který tam byl a je spokojený. Patří to k místnímu koloritu a museli jsme si zvyknout, že je třeba smlouvat o ceně a klidně i po přiznání slevy znovu cuknout a počkat na další den kdy přijdou s ještě lepší nabídkou.



Na setkání s delegátkou jsme zaplatili 2 denní výlet na Saharu s odjezdem hned druhý den ráno, což byl i hlavní důvod zrušení velbloudů od Ali Baby (taková byla přezdívka na triku velbloudího naháněče turistů). Když jsem se mu snažil vysvětlit, že odjíždíme na Saharu, takže tu nebudeme, vypadal že to nechce pochopit, ale nakonec tiket roztrhal s tím, že od naštvaného výrazu přes výraz "je mi to fuk" ke smutnému trhání proužků přešel snad během 5-ti sekund (hérec jeden).

Den 3:
Odjezd na Saharu začal ráno docela dost divně. Na rozpisu výletů byl odjezd v 7:10, na papíru od delegátky 7:05 a v půl páté nás vzbudil telefon, ze kterého se ozvalo jen "Vstavame - Bus", já se z rozespalosti zmohl jen na "OK - Thank You", zavěšení telefonu a po zjištění že můžeme klidně spát dál jsem opět padnul do peřin. Když jsme v půl sedmé šli kolem recepce na snídani, ukazoval recepční na hodinky a tvářil se dost divně, ale jak jsme později zjistili, má čas a přesnost u Tunisanů dost zvláštní pojetí, takže ten ranní telefonát znamenal, že už je autobus před hotelem a čeká se na nás. Nakonec jsme byli v 7:00 naloženi do mikrobusu a dopraveni ještě s jednou dvojicí ze sousedního hotelu (se stejným problémem) před ruiny největšího afrického kolosea v El Jemu.



Zde jsme byli přeloženi do správného autobusu a zde také začalo naše 2 denní putování Saharou. Autobus byl plný Čechů a Slováků svezených ze všemožných hotelů po celém pobřeží. Průvodce nám dělal tunisský profesor, který vystudoval v Praze, takže mluvil roztomilou češtinou a během těch 2 dnů a cesty autobusem nám vysvětlil vše o Tunisku, Tunisanech, jejich vztahu k náboženství, zákonech, zvycích, průmyslu, zemědělství, ekonomice a historii. Bylo vidět že je zvyklý mluvit. Po prohlídce kolosea jsme se cestou zastavili na svačinu v jakési tunisské obdobě McDonalda, navštívili berberskou rodinu a poobědvali v berberské restauraci. Tady nás poprve praštil pravý jarní saharský vzduch (37 stupňů ve stínu) - letní si nedovedeme představit.



Večer když jsme dorazili do pouštní oázy Douz a ubytovali se v opravdu krásném a luxusním hotelu, vykoupali se v hotelovém bazénu s mírně slanou vodou a povečeřeli, jsme opět nastoupili do autobusu a jeli k "parkovišti" velbloudů. Pronajali jsme si po Dináru tradiční oděv (čekali jsme kupu smradlavých hadrů, ale vše bylo voňavé, čisté a složené). Ze skupiny si nás pak jednotliví průvodci vybírali většinou po rodinách přimo mezi velbloudy, takže jsme měli čtveřici pěkně na míru - malý, střední a dva pořádní. Hodinku jsme se motali mezi dunami, fotili, filmovali a na parkovišti sesedli a vrátili hábity. Celkově moc pěkná vyjížďka a dobře zvolený čas (uprostřed dne by to bylo z hlediska teploty asi dost nepříjemné). V hotelu jsme se znovu vykoupali v bazénu a rychle zalezli do postelí, protože vstávání bylo naplánováno na 4 hodiny ráno.

Den 4:
Důvodem takto časného odjezdu byl východ slunce, který jsme měli chytit nad solným jezerem.



A podařilo se - východ jsme stihli a natěžili jsme si i nějakou tu sůl na památku. Následoval přejezd na místo kde nás měly vyzvednout terénní jeepy. Předem jsme věděli kdo v kterém bude sedět. Do každého šlo 6 lidí, takže všichni z EL MEHDI jsme byli pěkně pohromadě. Jízda trvala 4 hodiny, z toho asi 1 a půl bylo v terénu a po dunách či přes různé terénní vlny, kde některé sjezdy měly snad 80 stupňů (bylo to jak na horské dráze).



Navštívili jsme několik zajímavých míst v poušti - například místo kde se nacházejí kulisy z natáčení Hvězdných válek a ke konci pak 2 nádherné horské oázy. Po obědě v restauraci jsme opět nastoupili do autobusu a po návštěvě obchodu s koberci v Kairouan, kde nám byl vysvětlen rozdíl mezi jednotlivými druhy a sdělena cena, jsme se rozprchli po autobusech rozvážejících turisty po všech koutech Tuniska.

Celkově bych tento 2 denní výlet hodnotil jako moc pěkný a doporučil bych ho každému, kdo chce Tunisko opravdu poznat. Projet 1000 km Tuniska v klimatizovaném autobusu a jeepu je samozřejmě hodně náročné, ale obsáhlý výklad po téměř 50% doby jízdy dělal i tuto část výletu snesitelnou.

Den 5:
Další den ráno jsme se těšili na den lenošení na pláži. To by se ale u hotelového bazénu nesměli objevit potápěči. Nabízeli zdarma kolečko s O2 bombou v bazénu s možností zaplatit si některý z ponorů v moři. Samozřejme jsme si to všichni (včetně dětí) vyzkoušeli. Zkušený potápěč nás každého chytil pod paží a za bombu a kolečko s námi absolvoval. Byli jsme všichni nadšení a v ceníku jsme našli 10-15 minut ponor v moři za přijatelných 40 Dinárů na osobu, takže jsme to hned dohodli a rychle se utíkali naobědvat a sbalit. Odjezd byl totiž hned za hodinu. Stihli jsme to právě včas. Auto do kterého jsme nastoupili sice nevzbuzovalo moc důvěru - chytalo tak na potřetí, byla to otlučená amatérsky látaná dodávka kde musel řidič po nastartování dodat pojistku do pojistkové skříňky, takže jsme chvíli propadali dojmu, že nás teď někde vyklopí, zamávají a ujedou i s penězi, ale po pár minutách jsme dorazili na pláž a zastavili vedle půjčovny neoprénů.



Tady nám každému vybrali jeden slušivý (místy děravý ;o) neoprének, naložili do auta asi 8 O2 bomb a další příslušenství (vše viditelně v dost dobrém stavu - žádná koroze nebo od pohledu amatérské opravy) a znovu jsme se vydali na cestu - tentokrát do přístavu.

Dorazili jsme do přístavu, naložili všechno vybavení i sebe na motorový člun a vyrazili na moře. U pobřeží jsme pak nabrali další 2 potápěče a jednoho zákazníka a zakotvili. Vlastní ponory pak probíhaly tak, že postupně každý kdo se potápěl ve vodě dostal ploutve, masku, zátěž a bombu a pěkně za ruku s instruktorem jsme absolvovali ponor (to samé děti).



Já měl kvůli velké noze ploutve raději vlastní a použil jsem i vlastní brýle koupené na šnorchlování o kterých vím, že mi sedí. Náš podvodní fotoaparát který byl určen do 5 metrů fungoval opravdu jen do 5 metrů (což měla být papírově i maximální hloubka potápění). Pak se patrně vysokým tlakem na zadní stěnu tato prohnula, přibrzdila film, ten se přetočil zpět protože to elektronika vyhodnotila jako že drži v kazetě za konec a bylo po focení. Zastavili jsme totiž v místě, kde byla jakási průrva s písečným dnem. To byly asi další 3 metry, takže jsme se potápěli až v 8 metrech. Musím říct, že už v 5-ti jsem doufal, že do té průrvy nepůjdeme, protože mě i přes několikeré vyrovnávání tlaku docela bolely uši, ale pak to přešlo a i když jsem v průrvě cítil docela slušný tlak, už to bylo vcelku v pohodě. Pod vodou jsme krmili rybičky, kterých tu byly hejna a obdivovali i různé jiné mořské živočichy (hvězdice, "okurky", ježky a další).



Po návratu do přístavu jsme na místě svlékli neopreny, naskákali do dodávky a vrátili se plní krásných nových zážitků do hotelu. Večer nás čekalo malé překvapení, protože z nám neznámého důvodu byly švédské stoly přesunuty ven a byly ještě bohatší než obvykle. Tak jsme to vzali jako oslavu našeho prvního ponoru.

Den 6:
Další den jsme strávili odpočinkově u moře a v bazénu. Večer ale již definitivně došlo místo na flash kartách, takže pokud jsme chtěli fotit i druhou půli dovolené, bylo třeba něco dělat.



Pojali jsme to tak trochu dobrodružně a vyrazili jsme taxíkem do PUB NETU (internetová kavárna). Tady je možné za 2 Dináry hodinu strávit u počítače. Vzal jsem tedy karty, čtečku a USB flash disk a na těch francouzských windows XP (něco šíleného ;o)) a francouzské klávesnici (něco ještě šílenějšího) jsem fotky přetáhl. Zkusil jsem i internet, ale po zjištění že mají (podle rychlosti) asi jen jeden analogový modem na celou kavárnu (tak pomalu to lezlo) jsem zacvakal 2 Dináry a kavárnu jsme opustili. Zpět jsme se vydali pěšky po pláži, což byla moc hezká procházka.

Den 7:
Dnes jsme opět na pláži a konečně se nám podařilo malinko stlačit cenu za vyjížďku na "banánu". Jelo nás všech 6 a s námi jeden z obsluhy, který nám tam dělal psí kusy, takže jsme se pěkně pohoupali a nakonec i vyklopili, což nepřežilo jedno z držátek ;o).



Objevili jsme, že po levé straně od oblasti vyhrazené hotelovým hostům je v moři pás moc hezkých korálových útvarů, takže už víme, kam budeme do konce dovolené chodit šnorchlovat a lovit mušle.

Den 8:
Další den přišla nabídka na slevu pro let na padáku. Když nás půjde 6, bude dítě zdarma. Nakonec jsme je zmátli tak, že jsme šli jen 4 a platili 3. Sice pak přišli že chtěji doplatek, ale dělali jsme že nerozumíme, takže po pár minutách snahy dostat od nás alespoň dalších 10 Dinárů dostal jeden z nich rozum a odpískal to. Jinak let byl perfektní.



Děti letěly jako první vždy s instruktorem. Nás pak čekal každého sólo let. Vypadá to složitě a nebezpečně, ale je to triviální - až do přistání v podstatě nemusíte dělat vůbec nic a jen se kocháte pohledem na okolí. Když pak loď dotáhne Váš padák ke břehu, začnete tahat za tu stranu kam je třeba padák nasměrovat. Obsluha dole na zemi navíc s píšťalkou oznámí kdy se má začít tahat a zamáváním kdy skončit. Start je (když to alespoň trochu fouká) jednoduchý - stačí 3-4 pomalé kroky vpřed a už jedete nahoru. Přistání je jako do peřin. Je to samozřejmě trochu drahá atrakce, ale jednou za dovolenou se to dá zvládnout.

Den 9:
Následující den nás čekal výlet na pirátské lodi. Delegátka nás trochu odrazovala - prý bývá klientům z houpání nevolno, ale dnes je moře docela klidné, takže žádné zvracení přes palubu neplánujeme. Ráno máme čekat před 9 hodinou před hotelem. Když v 9:15 autobus stále není v dohledu, začínáme být trochu nervózní, ale autem doráží sympatický pán, který nás informuje o technickém problému s autobusem a že máme čekat před hotelem o hodinu později než bylo plánováno - tedy v 10:00. V 10 hodin opravdu dorazil dvoupatrový autobus a ten samý pán nám tam dělal presenci a jak se nakonec ukázalo, byl i hlavním bavičem naší pirátské lodi. V přístavu jsme to již od potápěčské výpravy znali, takže nás místní nafto-rybí odér nepřekvapil. Nalodili jsme se a vyrazili na moře.



První část plavby vedla podél pobřeží kde byl i náš hotel a pak zpět o něco blíže ke břehu. Pak jsme zakotvili prakticky na tom samém místě kde jsme se před pár dny potápěli a mohli jsme si zaplavat, čehož jsme samozřejmě využili. Následovalo rybaření, kdy Jana chytila malého žraloka se kterým jsme se pak všichni ochotně fotili.



Po jídle (salát, meloun, pečivo a grilované uzené rybičky) následovala zábavná vložka, obřadné vytažení kotvy a návrat do přístavu, kde jsme na místě mohli koupit přímo na palubě nafocené a vyrobené snímky (asi měli minilab v podpalubí ;o)). Díky příznivému počasí to byla pěkná vyjížďka. V přístavu jsme se kapitána poptali na to jak daleko je do Mediny kde jsme chtěli usmlouvat cenu na pár suvenýrů a byli jsme ujištěni, že je to 0 minut cesty (je hned vedle přístavu). Autobus nás z přístaviště vyvezl a spolu s ještě jednou německou rodinou (zjevně se stejným nápadem) nám zastavil u vstupní brány. V Medině jsme se řádně zapotili, protože usmlouvat na 1/4 ceny než je vyžadována dá občas spoustu práce a chce to i dost herectví. Tunisští obchodníci Vám "nadávají" do banditů, mafiánů, dožadují se koreknější ceny, tvrdí že zkrachují, ale člověk nesmí povolit a klidně 5x simulovat odchod, aby se podařilo.



Nemůžu říct, že bychom se vždy dostali na částku ideální, ale párkrát se zadařilo a alespoň jsme se nenudili. Návrat do hotelu taxíkem byl již triviální.

Den 10:
Předposlední den pobytu jsme se rozhodli prožít v klidu - žádné smlouvání, akce a atrakce. Pouze jsme se s dětmi stavili na předem domluveném tetování (vlastně malování obrázků na kůži). Bylo na to poněkud vedro, ale přežili jsme. Večer jsme si půjčili sadu nářadi pro minigolf (zdarma od animátorů) a před večeří si dali tréning.



Po večeři jsme pak tréning dokončili a každý si prošel včechny důlky a počítal na kolik úderů celkem udělal celé hřiště. Následovalo vyhodnocení a šlo se balit a spát.

Den 11:
Poslední den pobytu bylo moře velmi studené. Nicméně rozloučit se s ním šli všichni.



Zaplavali jsme si, pak jsme se vyhřáli na sluníčku, znovu jsme si zaplavali, prošli se po hotelové zahradě a již se blížilo poledne, takže jsme se museli převléknout, dokončit balení a ve 12:35 s pár kousky pizzy a pečiva jsme již seděli v mikrobusu a směřovali s delegátkou a další rodinou na letiště do Monastiru. Odbavení proběhlo opět bez problémů, jen jsme se na startu trochu zdrželi (prý z důvodu příliš hustého provozu nad Evropou).



Po hladkém přistání našeho Boeingu 737 - 400 v Ruzyni jsme už jen vzpomínali na báječnou dovolenou a těšili se na pravou českou svíčkovou od naší podlužské maminky.

Celkové hodnocení:
Buď jsme nenároční, nebo máme opravdu velké štěstí, ale ani jeden z nás nenašel na celé dovolené něco, co by se mu vyloženě nelíbilo. Známe lidi, kteří by již do Tuniska nejeli a také spoustu takových, kteří se tam rádi vrací. Asi je to opravdu o tom, jaký je který hotel a tento byl přesně dle našich představ - vybavený, čistý s každodenní výměnou ručníků a bezpečným a dobrým jídlem. Pokoje samozřejmě neoplývaly luxusem pětihvězdičkových hotelů, ale vše bylo funkční a v dobrém stavu. Místní lidé jsou velmi vstřícní a nesetkali jsme se ani jednou s náznakem nějaké zášti vůči turistům. Moře prý bývá v této části světa velmi mělké, ale část pláže před hotelem se až k bójkám pěkně svažovala, takže asi 20 metrů od břehu jsme již nestačili (bylo tam asi 2.5m). Za bójkami se dno ale zase zvedlo a vody bylo po pás a až po dalších asi 100 metrech již byla opět hloubka. Silnice (a že jsme si jich užili) mi připadaly většinou v daleko lepším stavu než u nás. Co možná člověka překvapí je nepořádek mimo turistickou zónu - všude se staví, nebo je rozestavěno a na mnoha místech se váli odpadky - jednoznačně jde o zcela jinou rychle se rozvíjející kulturu a nepochybuji, že i tuto vadu na kráse Tuniska se podaří časem odstranit. Ostatně pokrok jaký za posledních 20 let tato země udělala by jí mohly jiné státy závidět.

Sdílet

Submit to FacebookSubmit to Google BookmarksSubmit to TwitterSubmit to LinkedIn

Komentáře   

0 #3 Re: el mehdiVW 2007-07-16 17:37
Ještě k tomu opalování - na to nejsme odborníci, tušíme jen, že čím vyšší faktor, tím líp, měli jsme i 40. Teď nám někdo říkal, že ten faktor jen určuje jak často se má mazat a čím nižší, tím častěji se musí. Tak nevím. Na Tunis jsme se připravovali solárkem 2 měsíce předem a nespálili jsme se skoro vůbec (snad trochu ramena). Teď jsme se vrátili z Chorvatska, kašlalli jsme na přípravu, jen jsme často mazali a spálili jsme se hned první dny skoro komplet.

Na pláži u El-Mehdi tam ale byly slunečníky z trávy, což taky pomůže.
Citovat
0 #2 Re: el mehdiVW 2007-07-16 17:23
Nejsou pevné ceny - je třeba smlouvat. Pokud si vzpomínám, tak jsme let padákem stáhli na 25 dinárů na osobu a banán snad na 15 nebo 20, ale je to více než rok, takže 100% už nevím.
Citovat
0 #1 el mehdianna 2007-07-11 10:10
Prečítala som si Vašu recenziu na dovolenku v tunisku. Idem so 16r. synom do El Mehdi od 20.7., mám trocha obavu aby sme sa nespálili. Aký silný opalovací krém si máme zopbrať? A ešte by ma zaujímalo koľko aspoň približne stála jazda banánom, let padákom?

Ďakujem za skorú odpoveď
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit