Hlavní stránka

Ačkoliv název tomu příliš nenasvědčuje, obdobu této dnes již celosvětové masové hry, ale tehdy ještě bez použití GPS, hrál snad každý z nás když jsme byli malí. Hledání pokladů v rámci táborových her či her připravených rodiči, kdy nás na konci putování po šipkách a luštění vzkazů čekala sladká odměna v podobě čokolády či hraček byla vždy dobrá zábava.

Moderní doba si ale žádá moderní řešení, takže použití GPS navigace, jejíž masivní nástup nyní zažíváme, tuto hru mírně zmodifikovala a udělala zajímavou pro všechny věkové skupiny.

O co tedy jde? V nejjednodušším případě se pomocí GPS a speciálního programu snažíte dostat co nejpřesněji na zveřejněnou souřadnici a zde hledáte pod kameny a v dutinách šikovně zamaskovanou schránku, ve které sice nejsou sladkosti, ale kromě logbooku (což je jakási návštěvní kniha) většinou i nějaké předměty určené k vyměně. Schránka má pevné umístění, aby ji mohl každý kdo se do této geoturistické hry zapojí na daném místě najít, takže když schránku (poklad, kešku) někdo najde, zapíše se do návštěvní knihy, provede nějakou tu výměnu a schránku uloží zpět. Umístění bývá takové, aby to člověku dalo více než jen pocit z nálezu. Většinou je poblíž nějaké historicky významené místo, pěkná vyhlídka a podobně. Člověk se tak projde, má radost z nálezu, dozví se něco z historie a nebo se pokochá pohledem z míst, kam by jinak asi jen tak sám od sebe nešel. Systém výměny předmětů, kdy se člověk snaží, aby to co vyměnil mělo přibližně stejnou hodnotu je vhodný i pro děti, protože se mění různé hračky a upomínkové předměty a děti (občas i dospělí) se tak lépe naučí rozeznávat hodnotu věcí.

Kešek je celá řada druhů. Liší se velikostí - od mikro ve velikosti krabičky od filmu kam se vejde nanejvýš miniaturní deníček a tužka, přes standardní ve velikosti plastové dózy na potraviny až po obří keše velikosti barelu (dost vzácné). Samozřejmě se liší i podle druhu - o té standardní již řeč byla, ale dost často se vyskytují i multikešky, kde se vyhledávají různé souřadnice, na nich zjišťují dodatečné informace a nakonec se skládá výsledná souřadnice. Občas není nouze o různé hlavolamy, matematické hříčky a běhání od místa k místu. Existují i speciální druhy, kde je podstatou například dostat se na místo na které kouká webová kamera a za pomoci kamaráda na telefonu a počítače je účelem se nechat pomocí té kamerky nasnímat. Kešky se člení i dle obtížnosti - jak terénu, tak hledání (jistě je jednodušší najít kešku schovanou po jediným kamenem v okolí, než když bude ve škvíře v rozsáhlé kamenné zdi zakrytá oblázkem). Některé bývají i ryze tématické, takže se v nich mění neplatné mince, knoflíky, nebo se do nich vkládají předměty charakteristické pro zemi ze které geocacher pochází.

Kešky zakládají účastníci této celosvětové hry a pokud budete chtít, až poznáte všechna pravidla, můžete si klidně založit vlastní. V době publikování tohoto článku bylo jen v ČR téměř 4800 kešek, celosvětově pak téměř 450000 s tím, že týdně je zalogováno přes 300.000 nálezů.

Co je ke hledání třeba ? V první řadě potřebujete nějakou GPSku. Buď turistickou (i tu nejprimitivnější bez map), nebo zabudovanou v mobilním telefonu, nebo PDA. Varianta PDA mi připadá dost šikovná, protože si lze vybrat software na dohledání, evidenci, různé typy map a člověk nemusí být závislý na tom, zda v místě kde se nachází o nějaké kešce ví či ne - pokud je má natažené v PDA včetně popisů, má s sebou vždy vše co potřebuje. Další co je třeba, je být zaregistrován na www.geocaching.com (jsou i jiné servery, ale tento je dá se říci hlavní). Registrace umožní získat již zmíněné souřadnice, prohlížet si místění kešek například na google maps a pak hlavně elektronicky zalogovat svoji návštěvu. Samotný zápis do logbooku přímo v kešce by totiž vždy měl být následován zalogováním do systému na www.geocaching.com. A to je skoro vše - již jen dobré boty, volný čas a pár drobností na výměnu.

Při vlastním dohledávání kešky (někdo tomu říká odlovení) je potřeba dát pozor, aby Vás nikdo neviděl (tedy z těch, kdo geocaching neznají a mohli by kešku po Vašem odchodu vyloupit). Takovým lidem, kteří s geocachingem nemají nic společného se říká Mudlové (po vzoru Harryho Pottera). Pokud je keška v obležení Mudlů, raději její vyzvednutí vzdejte - její následné zničení by zkazilo radost mnoha geokolegům.

S čím se ještě při geocachingu potkáte ? Začátečníci občas považují každý objekt v kešce za předmět výměny který si lze ponechat. Nemusí tomu tak být - občas tam bývají věci, které v kešce mají zůstat (jsou jen na prohlédnutí), nebo jsou určeny k potloukání se po keškách a plnění různých úkolů. Takové putovní předměty poznáte podle toho, že mají na sobě několikamístný kód a bývá na nich kouzelné slůvko ".. trackable ..". Jsou to buď "Travel bugy", nebo "Geocoiny". Travel Bug je obvykle plíšek s kódem a na řetízku u něj je nějaký předmět. Geocoin je různě tvarovaná mince s kódem na sobě. Tyto putovní předměty se mohou vyzvednout, ale je třeba počítat s tím, že si je nelze nechat, ale je třeba je poslat dál a to co nejdříve uložením do jiné kešky. Jak návštěvu kešky, tak vyzvednutí i vložení takového předmětu je třeba logovat. Pro tyto Trackable items je na http://www.geocaching.com obdobná funkce jako pro logování návštěv. Je hezké i sledovat, kudy všude se předmět potloukal, nebo jaké úkoly plní (některé mají za úkol obejít celý svět a vrátit se zpět, jiné se potloukají čistě náhodně). Pokud takový úkol plní, je vhodné jim v tom pomoci. Ještě bych rád upozornil, že výroba takového geocoinu není levná záležitost - jen připrava výroby stojí desítky tisíc korun. Travel bugy jsou levnější, protože k registračnímu plechovému štítku v hodnotě 170 Kč lze pověsit jakýkoli předmět. Nicméně upozorňuji na to proto, že odcizením takového předmětu nejen zkazíte někomu radost se sledování putování vyslaného předmětu, ale dotyčného to může stát i poměrně dost peněz. Nějaké takové předměty jsem již v ruce držel. Ideální je přivézt si nějaké z dovolené v zahraničí, nebo se je vzít s sebou, protože jim tak umožníte udělat velký skok ve vzdálenosti. Výjimkou nejsou takové, které během pár desítek přesunů prošly z Ameriky, přes Austrálii až do Evropy, kde ještě stihly projít několik zemí. Sami jsme z Chorvatska přivezli jeden, který ještě v naší republice nebyl a již měl za sebou tisíce kilometrů putování.

Pokud jste to dočetli až sem, znamená to, že Vás geocaching zaujal. Protože jde o poměrně zajímavé a hlavně rozsáhlé téma, doporučuji návštěvu české encyklopedie geocachingu na wiki.geocaching.cz, kde najdete odpovědi snad na všechny otázky.

Sdílet

Submit to FacebookSubmit to Google BookmarksSubmit to TwitterSubmit to LinkedIn

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit