Hlavní stránka

Ne - nemám v úmyslu popisovat jak někde na smetišti vyhrabat to či ono a pak to použít na stavbu pískoviště. Odpadem myslím ekologicky recyklovaný plast, ze kterého se vyrábí ekvivalent dřevěných dílů. Stavět z něčeho takového má hned několik výhod.

Poprvé jsem se s tímto materiálem setkal v šatnách plaveckého bazénu, kde byl použit na lavičky. Strukturou povrchu připomíná dřevo, nicméně tím veškerá podobnost končí. Dřevěné pískoviště jsem nechtěl vyrábět především z důvodu pracnosti, protože je třeba důkladně vyhladit každý kousek povrchu. V rodině si navíc každý pamatuje "výtvor" otce mé milované ženy, který byl z neopracovaných prken a který nakonec museli obalit igelitem, aby se dětem nic nestalo). S recyklovanými plastovými "prkny" se není třeba pouštět do žádných větších akcí - jednoduše se nařežou, sešroubují a je hotovo. Jedná se o dlouhodobě stabilní materiál nevyžadující žádnou dodatečnou povrchovou úpravu, který je omyvatelný, nenasákavý, nesesychá a je i docela vzhledný.

V první řadě jsem přemýšlel o velikosti a tvaru pískoviště. Čtverec mi připadal nudný a pak jsem si představil, že bych jej udělal jako pětiúhelník, na hrany použil lavičkové plastové "fošny" na sezení a do rohů pak osadil držáky trubek tvořících nad pískovištěm teepee - tedy cosi co pak umožní dvojí využití - jednak jako pískoviště a jednak jako místo dětských her na indiány. Funkce samotného pískoviště ale byla přednější, takže asi 3 roky bylo zakrýváno plachtou a nástavba byla řešena až později.

Cena plastového materiálu je samozřejmě podstatně vyšší, než by byla cena dřeva, ale to co se počítá je úspora času, brusných papírů a laku, takže bych cenově zhodnotil tento plast jako téměř srovnatelný s klasickými materiály. Objednal jsem si tedy 5 plastových lavičkových fošen a 5 plastových širokých prken určených na podlahy teras s obvyklým drážkovaným povrchem. Sestavení do tvaru pětiúhelníku pak bylo otázkou naměření a nařezání drážek ruční kotoučovou pilou tak, aby se do sebe daly díly zasunout a upravení konců plastových lavičkových fošen tak, aby na sebe v rozích vázaly. Nakonec se to celé sešroubovalo hrstí silných a dlouhých vrutů a bylo hotovo.

Samotný písek je pak nasypán do prostoru pískoviště vyloženého starým linem. Pokud se pískoviště plachtuje, nebo (v budoucnu) bude kryto pomocí stanoviny (teepee), není problém s hromadící se vlhkostí. Jakmile ale začne plachta propouštět, je potřeba ji vyměnit. Teepee ze stanoviny vydrží samozřejmě podstatně déle, ale je také úměrně tomu dražší.

S konstrukcí teepee jsem začal o 2 a půl roku později, protože toho bylo na práci docela dost jinde a základní účel pískoviště byl splněn hned zpočátku. Konstrukce složená z pětice ocelových trubek o průměru 20mm, pětice rohových trnů a vrcholového "ježka" byla vztyčena celkem rychle. Příště bych tuto konstrukci hlavně v horní části asi řešil jinak, ale předělávat to již nebudu. Materiál na samotný stan (stanovku) jsem zakoupil v prodejně pro kutily již v době stavby samotného pískoviště. Plán jak to celé nastříhat s minimem zbytků jsem měl již od začátku, takže teď již zbývalo jediné - dotáhnout to do konce. Začal jsem ověřování rozměrů a úhlů z reálné konstrukce a úpravou plánu úměrně zjištěným odchylkám. Pak jsme se ženou střihli první trojúhelník a ten přiložili na konstrukci pro ověření, že jsme někde neudělali chybu. Výroba zbylých dílů byla celkem rychlá a od té chvíle to již bylo jen na mé ženě, která se ujala role šičky. Z torza starého stanu typu "A" vypárala dlouhý zip, sehnala další suchý zip a šila a šila, až to celé ušila. Sedlo to na první pokus a tak naší zahradu plnou dětských udělátek zdobí už nikoliv jen obyčejné pískoviště, ale teepee pískoviště.

Sdílet

Submit to FacebookSubmit to Google BookmarksSubmit to TwitterSubmit to LinkedIn

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit