Hlavní stránka

I když naším původním záměrem byla koupě nového bytu, jejich cena je opravdu poněkud nadsazená a i když bychom to patrně za pomoci hypotéky nějak zvládli, nakonec jsme se rozhodli koupit byt starší a tento zrekonstruovat. Měli jsme představu bytu v osobním vlastnictví, ale když známý prodával svůj byt 2+kk (respektive družstevní podíl) a stěhoval se do vlastnoručně postaveného domku, dali jsme přednost této vcelku bezpečné variantě s tím, že se jej snad v budoucnu pokusíme následovat. Nesplacená část vkladu byla tak nízká, že jsme téměř obratem zažádali o převod do vlastnictví, takže po vyřízení formalit bude byt patřit opravdu nám.



Z počátku bylo jasné, že byt není v právě ideálním stavu. Původní majitel se tím ani moc netajil, však vše co šlo investoval do vlastní novostavby, takže to bylo i vcelku logické.



Koupelna byla prakticky ve stavu v jakém byl byt uveden do provozu před desítkami let (vyjma stoupaček, které byly prakticky nové). Okna rovněž původní dřevěná s ústně předaným návodem na obsluhu typu "tohle křídlo neotvírat - vypadlo by". Elektřina v dezolátním stavu v hliníku s dvojicí patrně jen náhodou uhašených ohnisek požáru v umakartovém jádře a velmi nebezpečně provedeným přívodem k dvouplotýnkovému vařiči. Vévodila tomu rozpadající se vestavěná skříň typické panelákové konstrukce té doby a vodovodní baterie jen tak vložené do vyhnívajících otvorů umakartového jádra. Celkově vzato docela děs, ale rozhodně to nebylo nic, s čím bychom nepočítali, nebo co by nám nějak křížilo naše plány.



Zbývalo tedy rozhodnout se, do jaké míry opravovat, renovovat a rekonstruovat. Stěny vyrobené z dřevotřísky, kde na sebe jednotlivé desky navazovaly často docela širokou mezerou, stav rozvodů elektřiny, vody, stav povrchové úpravy stěn a stropů. podlahy a oken jasně stanovil postup - všechno se vyhází a nahradí novým.

Sdílet

Submit to FacebookSubmit to Google BookmarksSubmit to TwitterSubmit to LinkedIn

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit