Hlavní stránka

Možná se Vám bude zdát zbytečné popisovat, co je dobré si s sebou vzít, ale když vyrážíte mimo civilizaci, je občas docela obtížné sehnat nějaký ten náhradní díl, nářadí či třeba pláštěnku. Proto se pokusím sepsat vše, co je na takovou cestu třeba. Samozřejmě nic z toho co zde napíšu není povinné, ale několikrát jsme si ověřili, že nikoliv zbytečné.

Vybavení kola:
Kolo vhodné pro takový druh cestování je kolo trekové. Má široké gumy, takže s ním lze jezdit nejen po silnici, ale i po polních cestách a poradit si s ním lze i v lese a na kamenitých cestách. Rozhodně se vyplatí plně jej vybavit. Blatníky, odrazky, kvalitní osvětlení a nosiče patří téměř k nezbytnostem. Brašny je vhodné rozložit po celém kole. Naložit vše dozadu je samozřejmě možné, ale když naložíme i sebe, je zadní kolo neskutečně zatíženo a v kopcích se nám může stát, že si i stoupne na zadní. Proto používáme oba nejen zadní nosič, ale i nosič přední, který umožní zavěsit boční kapsy. Kapsy od firmy SPORT ARZENAL s námi již procestovaly kde co a neměnili bychom. Moje kolo má tyto kapsy zavěšeny čtyři - dvě v předu a dvě vzadu. K tomu vezu na zadním nosiči na šířku uložený stan připoutaný gumicuky. Mám ještě řidítkovou brašnu s mapníkem, kde je to nejdůležitější - doklady, peníze, fotopotřeby, náhradní baterie, mobil, mapy, itinerář a podobné věci. Pod hlavní trubkou rámu mám velkou kapsu na nářadí a pláštěnku a pod sedlem další kapsu na lepení, duše a drobné nářadí.

Náhradní díly a nářadí
Nejdůležitější náhradní díl je duše. Beru obvykle 2ks a raději nové. Vhodné je i čerstvé lepení. Nestává se často, že by člověk píchl, ale náhoda je blbec a táhnout zbytečně 45kg monstrum k nejbližší prodejně cyklopotřeb nebude asi to, po čem bychom toužili. Je dobré mít i páčidla na sundávání pláště a samozřejmě pumpičku. Sada běžného nářadí na utahování šroubů, nějaké náhradní šrouby, matičky, kus drátu, provázek, lepenka - to je asi klasika, kterou s sebou vozí každý. Není vůbec od věci vzít s sebou i nýtovačku na řetěz. Nikdy nevíte, co se Vám připlete do převodů a co to s řetězem udělá. Pro jistotu mám i pár náhradních článků řetězu. Dále doporučuji vzít pár náhradních drátů do předního i zadního kola a klíč na centrování. Již se nám stalo, že po vyložení kola z vlaku nás překvapily 2 přetržené dráty - patrně kola za jízdy popadala a navzájem se chytla za dráty. Beru s sebou obvykle i sika kleště - s těmi se dá opravit ledacos ;o). Kromě toho ještě beru náhradní žárovku.

Bezpečnostní pomůcky
Přilba je opravdu nezbytná - to je bez debat. Nechápu, jak může bez ní někdo jezdit. Když vidím neskutečně sobecký přístup rodičů, kteří jedou na kolech bez přilby a jejich děti mají všechny nezbytné ochranné pomůcky, je mi z těchto lidí na zvracení. Na první pohled chrání děti před zraněním, ale ve skutečnosti je to úplně jinak. Poskytnou dítěti ochranu, aby v případě pádu o dítě nepřišli, ale co dítě, když upadne a zabije se rodič ? Je to neskutečně sobecký přístup. Známe případ otce se synem, kteří se rozjížděli na křižovatce a otec nešťastně najel na pohozenou dlažební kostku které si nevšiml, kolo se složilo a dotyčný bez přilby narazil hlavou do obrubníku a několik dní v nemocnici umíral. Jaký pocit měl asi jeho syn, který to všechno viděl ? Přilba je proto opravdu nezbytná. Další důležitá věc jsou cyklistické rukavice. Na první pohled se může zdát, že jde o zbytečnost, ale pokud jste někdy z kola spadli a odřeli jste si dlaň, pak jistě víte, že dlaň která je odřená a potí se na ne právě čistých řidítkách, dokáže pálit jako čert. Rukavice sice nezabrání vzniku pohmožděnin, ale proti odření dlaní Vás ochrání velice dobře. Další věcí, kterou nesmí cyklista zanedbat je jeho viditelnost. Musí být viditelný za každého počasí a světelných podmínek, takže tmavé barvy raději vynecháme a oblékneme se do svítivých barev jako je bílá, žlutá, oranžová a i naše osvětlení bude v perfektním stavu.

Vybavení na vaření
Samozřejmě, že lze kolu odlehčit a spolehnout se na pohostinství restaurací. Na druhou stranu však není nad to, když si člověk uvaří sám. Velmi dobrou zkušenost máme s propanbutanovým vařičem VAR II (český výrobek), který používají i někteří horolezci v poměrně dost náročných podmínkách. Není přehnaně drahý a jeho hmotnost (cca 110g bez bomby) jej opravdu předurčuje k cestování. Na týdenní dovolenou ve dvou postačí jedna půl kilová bombička, ke které bude ideální přikoupit ještě podstaveček z hliníku kvůli stabilitě (nebo jako závětří) a nějaký dobrý ešus. Typické plecháčky můžeme v záchvatu šetření hmotností vyměnit za plastové hrníčky, ale vyloženě nutné to není. K této "polní kuchyni" přihodíme otvírák, lžíce , nůž a sirky a můžeme se pustit do vaření prakticky kdekoliv. Oblíbeným jídlem se pak stanou polévky z pytlíku (bereme samozřejmě raději takové, které se nemusí dlouho vařit) a také instantní omáčky. Nezapomeneme na utěrku.

Oblečení
O oblékání na cyklovýlet jsem se již zmínil v souvislosti s bezpečností. Samozřejmostí by mělo být i to, že budeme počítat se zhoršením počasí, takže bereme kvalitní cyklopláštěnku, nějaký ten pár teplejších ponožek, tak 2 svetry, bundu, tepláky a náhradní cyklokalhoty. osobně si s sebou beru i náhradní boty. Jedu v lehounkých běžeckých botách a v záloze mám páskové boty, které využívám večer, kdy se mi do propocených uzavřených bot již nechce.

Spaní
Pokud nemáme zajištěno ubytování, bereme s sebou stan. Ten náš má předsíňku tak velkou, že když se sundají na obou kolech přední kola a zasune sedlovka, kompletně můžeme parkovat v předsíňce jako v garáží a ještě zbude ulička na protažení se ven. Aby nám nebyla zima, má každý z nás cyklospacák. Váží ani ne kilo, ale přežít by se v něm dal i přízemní mrazík. Na izolaci od studené země máme naloženy dvě obyčejné nenasákavé karimatky a na ně pak pokládáme tenounkou nouzovou karimatku potaženou stříbrnou fólií. Pod hlavu si dáváme nafukovací polštářky, ale lze přežít i se svetry vycpaným obalem od spacáku. Aby zůstala podlážka stanu čistá, máme na každý den půlku krycí malířské fólie, kterou stan podkládáme a po složení stanu vyhazujeme. Je lehounká a na jedno vyspání postačuje. Spodek stanu pak není ani promočený, ani umatlaný od bláta.

Hygiena
Tady platí, že se musíme zařídit dle svých zvyklostí a dle toho, kudy jedeme. Není od věci vzít s sebou plavky a někde si pěkně zaplavat, ale pár ručníků, mýdlo a šampon se dá zužitkovat dnes již ve většině kempů, neboť teplá voda se stává pomalu standardem.

Plán cesty
Tuto část vybavení rozhodně není radno podceňovat. Sada kvalitních a aktuálních map by měla být podmínkou. Je vhodné sestavit si plán trasy a vytisknout si jednotlivé dny na samostatné papírky. Trasu předem nastudujeme a vyhledáme si informace o jednotlivých kulturních památkách (telefony, otvírací doby, ceny). To samé si zjistíme i o kempech. Ideální je i opsat si telefonní čísla servisů kol v okolí pro případ nějaké těžší opravy. Nezapomeneme si poznamenat informace o způsobu jak zablokovat případně odcizenou kreditní kartu, telefon a podobně. Pokud cestujeme část trasy za hranicemi republiky, vezmeme si evropský průkaz pojištěnce a doklad o pojištění pro případ že se nám něco v zahraničí stane. Pokud někde plánujeme cestovat vlakem či lodí, vytiskneme si jízdní řády a vůbec nejlépe si z internetu stáhneme a vytiskneme jízdní řády všech vlaků, které v okolí jezdí. Nezbytná je i tužka a papír, kam si budeme denně zaznamenávat průběh cesty (deník), abychom se pak mohli s našimi zážitky podělit s ostatními. Výhodou je mít s sebou kartonové cedulky s dírou a kouskem provázku (visačka), na kterou nám při podání kola do úschovny během přepravy nalepí lísteček s informacemi (nebudeme mít olepené rámy všemožnými samolepkami).

Tekutiny
Nikdy bych nevěřil, kolik se toho dá při cestování na kole vypít. Za opravdu horkého dne jsme jednou ve dvou vypili jeden a půl litrovou flašku matonky každých 7 kilometrů. Z toho si lze snadno odvodit, že ve dvou jsme měli spotřebu přes 21 litrů na 100 kilometrů, což při cenách matonky a dobré vody mimo civilizaci může znamenat, že kdybychom jeli autem, tak to vyjde levněji ;o)), ale to je opravdu extrém. Obvykle má každý z nás naloženy 3 jeden a půl litrové flašky. Jednu v držáku cykloláhve a dvě v přídavných kapsách úplně vzadu. Minimálně jedna vždy obsahuje čistou vodu, aby bylo možné zastavit a uvařit si něco k jídlu, nebo si udělat čaj.

Závěr
Když k uvedenému připočtu digitální fotoaparát, přenosné rádio a pár dalších drobností, jako je lékárnička, šití a podobně, lze si snadno spočítat, že je vybavení pěkná fůra. Opravdu se to ale dá všechno docela dobře naložit. Jako zástupce silnějšího pohlaví si samozřejmě naložím kuchyň, stan a podobné těžší věci. Jana si naloží lehké, ale objemné karimatky, nějaké to jídlo a každý z nás pak své oblečení, které samozřejmě patří do předních kapes, které nesmí být příliš těžké.

Sdílet

Submit to FacebookSubmit to Google BookmarksSubmit to TwitterSubmit to LinkedIn

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit