Hlavní stránka

1. Řezání základního tvaru
Základním tvarem je myšlen například půdorys obdélníkového, nebo lichoběžníkového křídla. S výhodou použijeme trojúhelníkových šablon, které v naměřených polohách příšpendlíme k polystyrenové desce tak, aby jeden z rohů vykukoval nad povrch. Použijeme rámovou odporovou pilu a tu buď upneme do polohy vysoko nad stolem a budeme řezat sami, nebo přizveme pomocníka a řežeme na okraji stolu s odporovou pilou v rukou. Než se pustíme do prvního řezu, nastavíme teplotu struny tak, aby se do polystyrenu zakusovala pomalu (cca 3-10 mm/sec). Řežeme tak, abychom mírně tlačili strunou směrem k povrchu šablony a nesnažíme se přiliš tlačit do řezu. Spíše využíváme hmotnosti rámu pily, nebo bloku polystyrenu (dle způsobu řezání).

2. Řezání profilu křídla
Základem je dvojice šablon, které připíchneme modelářskými špendlíky do příslušných poloh na polystyrenový blok půdorysného tvaru. Obvykle se tento blok vyrábí menší o náběžku a odtokovku, takže na kompletní šabloně profilu máme i vhodný náběh a výběh pro řezný drát. Pokud potřebujeme tvar i s náběžkou a odtokovkou, je potřeba vyrobit takové šablony, aby v místě náběžky i odtokovky byly příslušným způsobem prodlouženy o umělý náběh a výběh (Obr. 1). Na každou šablonu je zapotřebí nanést stupnici o shodném počtu dílku (obvykle jich postačí 20). Nejdůležitější je to především u lichoběžníkových křídel. Dílky pečlivě očíslujeme a řežeme tak, že pomocník (u profilu s větší hloubkou) hlásí pořadové číslo dílku, který právě míjí řezný drát a my se snažíme udržet řeznou rychlost (u profilu s menší hloubkou) ekvivaletně nižší.



3. Zářezy pro lišty
Obvykle nevyrábíme profil včetně drážek na jeden řez. Většinou se s pomocníkem nebudeme schopni přesně sejít v místě, kde začíná drážka a tak řežeme drážky raději až v druhé fázi. Využijeme univerzálních šablon (psal jsem o nich v předchozím díle). Šablony uchytíme pomocí špendlíků a provedeme řez. Je vhodné, když oba modeláři hlásí, kdy se drát dostal do rohu drážky a rychlejší na pomalejšího v rohu počká (nesmí to být ale dlouho).

4. Odlehčovací a jiné funkční otvory
Někdy je potřeby vyříznout uvnitř bloku dutinu, aniž bychom se dovnitř prořízli stěnou. V takovém případě se můžeme propálit skrz naskrz rozpáleným koncem kovové kulatiny. Pak je ovšem trochu problém prostrčit vzniklým otvorem stále se kroutící ocelovou strunu. To vyřešíme snadno pomocí trubičky (například plastový lanovod), kterou otvorem prostrčíme, protáhneme zkrze ní ocelovou strunu a teprve potom trubičku vytáhneme.

5. Řezání "perspektivní"
Občas se stane, že se všechny dráhy řezného drátu sbíhají v jednom bodě (komolý kužel, komolý jehlan, "delta" křídlo, zužující se zadní část oválného trupu a podobně). Tehdy můžeme poslat pomocníka "pro pivo" a budeme řezat sami. Bod, do kterého se všechny dráhy sbíhají poměrně snadno zjistíme protažením čar na výkrese (Obr. 2). V příslušné výšce na okraji stolu připevníme držák, který strunu podepře a nedovolí ji stranový ani vertikální pohyb. Blok polystyrenu ustavíme na stole do příslušné polohy (vhodné nakreslit tužkou na papír, který přilepíme lepící páskou na desku stolu). Polystyren zatížíme, aby se nepohnul a můžeme řezat dle vhodné šablony. U této metody (a hlavně při velkých úhlech, nebo ve chvíli, kdy struna na jednom konci téměř stojí) dochází k takzvanému "podřezání", kdy okolo struny vzniká díky akumulaci tepla až 3 mm otvor. Jak s tímto nepříjemným efektem bojovat si povíme v příštím díle.



6. Broušení polystyrenu.
Když si vzpomenu na dětství, kdy jsme jako malé děti předškolního věku na staveništi "brousili" polystyrenové desky o hrubou omítku domů, až bylo všude moře kuliček, vstávají mi vlasy hrůzou při představě, že by tyto kuličky, jejichž zametání je téměř nemožné, zaplnily modelářskou dílnu. Naštěstí při vhodném výběru brusného papíru a při troše cviku nejsou z bloku polystyrenu vytrhávány celé kuličky, ale vzniká polystyrenový prach, se kterým se při úklidu zachází alespoň o stupínek lépe. Minimálně lokálnímu broušení se bohužel nevyhneme (vždy se objeví nějaká ta malá chybka v místě, kde třeba odskočil drát od šablony). Někdy je potřeba zase vybrousit například oblý kulovitý tvar. Já používám papír zrnitosti 80-120 a snažím se netlačit. Výsledkem je přijatelný povrch bez vytrhaných kuliček. Pro větší broušení (do velké hloubky) je vhodné použít též rotující brusný kotouč.

7. Lepení a polepování polystyrenu
Vhodný výběr lepidla je v případě polystyrenu poněkud ztížen tím, že polystyrén se snadno rozpouští. Proto musíme okruh lepidel poněkud zúžit. Lepení polystyrenu na polystyren je nejjednodušší pomocí lepidla, zvaného TMEL LA. Jde o lepidlo, používané na lepení kufrů, kůže, papíru a samozřejmě polystyrenu. Obě lepené plochy se potáhnou tenkou vrstvičkou TMELu LA, nechají se asi 20 minut "odležet" a pak se k sobě pevně přitisknou. V té chvíli již lepené díly neodtrhnete a v podstatě můžete pokračovat v opracování. Pomocí TMELu LA lze polystyren i polepovat balsou. Použití EPOXY je samozřejmě také možné a někdy i nutné z pevnostních důvodů, nebo když mezi balsu a polystyren vkládáme skelnou tkaninu, ale TMEL LA je o třídu lehčí a křídlo je daleko rychleji připraveno k dalšímu opracování. Pokud budeme polystyren polepovat papírem (z pytlů na cement) či hnědou lepící páskou, můžeme s výhodou využít lepidla, určená původně k tapetování. (poznámka - nebylo zveřejněno) Dnes se již k lepení používají spíše polyuretanová lepidla typu PUREX, která ve spojení s vlhkostí vypění a zalezou do struktury polystyrenu i potahu, takže vytvářejí velmi pevné spojení. Navíc netrpí gumovostí TMELu LA a hmotností epoxydu a dobře se brousí.

(Článek byl zveřejněn v časopise RC Modely číslo 11/2000)

Sdílet

Submit to FacebookSubmit to Google BookmarksSubmit to TwitterSubmit to LinkedIn

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit