Hlavní stránka

Jako vedoucí modelářského kroužku, jehož členové mohli využívat podnikové letiště Aero Vodochody sousedící naší škole jsem musel řešit dopravu stále větších modelů. Když jsem jel sám, použil jsem automobil, do kterého jsem své nádobíčko uložil. Pokud se jelo s mým a klubovým, nebo jen klubovým modelem, odvezl jsem vybavení a kluky nechal šlapat pěšky, ale pak jsem začal jezdit do práce na kole a počty modelů se rozrostly, kluci chtěli chodit létat sami a to byl problém.

Zkoušeli jsme modely nosit, ale bylo to docela daleko (cca 2 km), takže jsme s tím rychle přestali. Nakonec jsem ve skladu školy objevil zapomenutý zcela nový dvoukolák, který zde byl údajně uskladněn nejméně 10 let. Když jej nepotřebovali do teď, snad se bez něj obejdou dále říkal jsem si a protože za slovo nic nedám, zeptal jsem se a dostali jsme jej. Bylo nutné odstranit papírové omotávky, vyřešit podlážku a něco, co by umožnilo modely upevnit. Ve školních dílnách jsem do každého rohu nechal navařit ocelovou trubičku a svařit z dalších trubiček o menším průměru dvojici malých žebříčků (dvě trubičky svisle a dvě vodorovně). Tyto svařence se zasunou do trubiček navařených na vozík a lze tak na dno vozíku uložit startbox, vysílače, nějaký ten trup a na žebřík pak přigumičkovat několik křídel nebo další trup. Trupy které se na vozík případně nevejdou lze obvykle přenášet v ruce daleko snadněji, než celé modely i s křídly. Na obrázku je naložen téměř 2m Piper a 1.6m Diablotin. Při troše snahy by se sem vešel ještě jeden takto velký model, nebo dva menší.

Sdílet

Submit to FacebookSubmit to Google BookmarksSubmit to TwitterSubmit to LinkedIn

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit