Hlavní stránka

Stavbu zahájíme vyříznutím tvaru bočnic a výztuh bočnic z topolové překližky tloušťky 3 mm. Výztuhy přilepíme pomocí epoxydu. Pokud chceme ihned začít stavět první (pravou) bočnici, můžeme ji umístit s ještě nezatuhlou pryskyřicí přímo na výkres do příslušné polohy a začít stavět příhradovou konstrukci zadní části trupu. Druhou bočnici necháme slepit někde mimo pracovní prostor. Příhradovou konstrukci z balsových lišt slepíme a případně můžeme současně i zalepit desku serva, ovládajícího pravou polovinu výškovky. První diagonální lišta je na rozdíl od ostatních slepena ze dvou 3mm pásnic. Jedna z pásnic končí u hrany překližky a druhá pokračuje až k horní liště.



Jakmile je pryskyřice vytvrzena, můžeme se pustit do stavby levé bočnice trupu. Protože výkres této bočnice není k dispozici, použijeme zrcadlovou metodu stavby. Na pracovní desku položíme hotovou bočnici vnější stranou nahoru. Přikryjeme ji fólií a druhou bočnici stavíme na této první, jako by šlo o výkres. Doporučuji slepit vše až na desku serv, kterou raději vlepíme až ve chvíli, kdy bude bočnice položena vnější stranou na rovné desce (což po proschnutí ihned uděláme).



V této chvíli tedy máme kompletní bočnice, připravené ke slepení do prostorového tvaru.

Připravíme si přepážky. Motorová přepážka je vyrobena z letecké překližky (v nouzi lze použít i obyčejnou, ale pokud možno kvalitní a tvrdou). Další 2 přepážky mohou být již vyrobeny s topolové překližky. Trup lepíme “na zádech” a to tak, že výkres posuneme ke hraně stolu, aby motorová přepážka (respektive její vrchní zaoblená část) nepřekážela při lepení. Připravíme si několik truhlářských svěrek a z odřezků topolové překližky si vyrobíme potřebný počet přítlačných podložek (abychom svěrky nevmáčkli do bočnic). Pomocí epoxydu slepíme trup a dobře sevřeme svěrkai. Neustále kontrolujeme kolmost všech částí trupu a přepážek. Velmi důležité je dobře usadit motorovou přepážku. Pokud jsme svěrky dobře umístili, není problém současně zalepit i díly držáku podvozku. Vše necháme dokonale vytvrdit.



Teď je na čase, abychom trup zformovali do potřebného tvaru a slepili. Trup opět položíme “na záda” a za pomocí těžítek a několika úhelníků trup zafixujeme do potřebné polohy a tvaru. Příčné lišty, které budou trup držet v požadovaném tvaru vyrábíme vždy ve dvojici tak, aby se od sebe tvarem a velikostí nelišily. Lišty vlepíme a necháme dobře proschnout.

V další fázi můžeme potáhnout spodní část trupu balsou. Trup opět položíme na rovnou desku do polohy “na zádech” a dobře jej zatížíme (vyhneme se tak jeho případnému zkroucení). Spodní část trupu polepíme (kromě kousku v ocasní části, kde bude deska ostruhového kolečka). Potah se dobře lepí i bez špendlíků za pomoci velkého množství malých těžítek.



Vlepíme držák křídla (letecká překližka) pomocí epoxydu, vyvrtáme otvor pro kolík křídla a dokonale zabrousíme výřez pro křídlo,aby perfektně zapadlo a současně aby bylo v ose a kolmo k trupu. Stéle využíváme možnosti, položit trup “na záda”. Jakmile je křídlo usazeno, označíme a vyvrtáme skrze otvory v křídle též otvory do překližky držáku křídla. Z druhé strany pak zalepíme matice, nebo vlepíme bukový hranol a přišroubujeme konzolové matice. Otvor pro kolík křídla vyztužíme přilepením výztuhy v prostoru nádrže.



Teď je na čase, pohrát si s prostorem pro nádrž a vytvořit zde kapsu pro umístění nádrže. Je vhodné, pokud tato bude demontovatelná, takže si dle typu nádrže a jejího tvaru dobře promyslíme, jak bude v trupu držet. V této fázi též bereme v úvahu polohu motoru a především osy karburátoru, která má na umístění nádrže vliv.



Dotvoříme přední spodní část trupu tak, abychom mohli začít pracovat na výrobě krytů (prostoru nádrže a křídla). Tyto kryty můžeme sice vytvořit jako velmi jednoduché a k trupu je lepit lepící páskou, ale spíše bych doporučoval vyrobení malých zámečků (3ks), které umožní montáž a demontáž kdykoliv a kdekoliv. To ale počká – nejdříve musíme vyrobit vlastní kryty. Kryt prostoru pod nádrží je vyroben z tvrdší balsy o tloušťce 2mm. Podélně jej vyztužíme dvojicí smrkových lišt, které současně vymezují polohu krytu. Přilepíme dvojici držáčků tak, aby kryt držely na jedné straně za držák podvozku.





Kryt pod křídlem sestavíme poměrně jednoduše tak, že nejprve vyrobíme s přesahy (dole, vpředu i vzadu) bočnice, dokonale zabrousíme výřezy pro křídlo a přesahy ořízneme a zabrousíme do požadovaných rozměrů. Ve spodní části tyto bočnice vyztužíme a než lepidlo proschne, vyrobíme čela. Pak čela vložíme na příslušné místo a bočnice k nim přilepíme (křídlo i trup chráníme tenkou fólií před lepidlem). Po zaschnutí získáme již téměř hotový a dokonale padnoucí kryt křídla. Dokončíme jej vlepením výztuhy a potažením balsou. Zámečky můžeme, ale nemusíme použít. Já jsem ale pro jejich použití, takže zde uvedu návod na jejich výrobu. Budeme potřebovat kus drátu do jízdního kola, tenkou ocelovou strunu a kousek měkkého duralového plechu o tloušťce 1mm. V první řadě si vyrobíme posuvnou část. Z drátu do jízdního kola, který dobře očistíme jemným smirkovým papírem, vyrobíme jednu rovnou a jednu do L zahnutou část. tyto díly navzájem spojíme omotáním měděným drátkem a spájením, přičemž na jednu stranu (tam co se bude opírat pružina) ještě před pájením navlékneme podložku. Jakmile je posuvná část vyrobena, připravíme si pásek duralového plechu, který ohneme, vyvrtáme a vypilujeme potřebné otvory. Ze zbytku drátu do kola si můžeme vyrobit jednoduchý navíječ pružin. Na jedné straně drátu vyřízneme úzkou pilkou drážku do hloubky alespoň 2 mm. Druhou stranu ohneme do tvaru kličky. Navíječ sevřeme mezi dvě středně tvrdé dřevěné destičky do svěráku tak, aby se drát lehce do povrchu vmáčkl, ale šlo s ním otáčet. Navlékneme ocelovou strunu do zářezu a točíme. Struna je jednak vmáčknuta mezi drát a dřevo a jednak působí jako závit, takže se klička postupně zašroubovává (s tím je nutno počítat). Strunu držíme neustále ve stejné poloze a to v úhlu dle požadovaného stoupání. Výsledkem je pružina, která si svojí kvalitou nezadá s průmyslově vyráběnými. Vlastní smontování se může zdát jako neřešitelný hlavolam, ale protože pracujeme s měkkým duralovým plechem, můžeme jej ohnout , navléknout posuvnou část i s pružinou a opět narovnat.



Montáž zámečků se provádí velmi snadno. Začneme tím nejjednodušším místem – krytem prostoru nádrže. V krytu vyrobíme drážku pro pohyblivou páčku a ještě jednou zkontrolujeme, zda je plocha za kterou zámeček budeme lepit, dostatečně rovná. Smirkovým plátnem těsně před lepením tuto plochu zabrousíme a lepíme sekundovým lepidlem. Po jeho zaschnutí kryt nasadíme na své místo a několikrát zámeček natáhneme a pustíme. Místo, kde má být otvor pro západku se nám pěkně obtiskne do dřevěné lišty a po vyvrtání otvoru (vzhledem k tomu, že je zde málo místa bude patrně nutné vrtat holým vrtáčkem) zkusíme, jak kryt pasuje po zamknutí. Kryt křídla bude držet dvojice zámečků. Lze namontovat oba do krytu, ale stejně tak může být jeden v trupu (můj případ). Postupujeme obdobně, jako v´prvním případě s tím rozdílem, že tentokrát bude nutné vyrábět i otvor pro západku na straně zámečku a současně jeden ze zámečků bude zasouván do balsové přepážky, takže tuto lokálně vylepíme malým obdélníčkem topolové překližky, která se tak snadno jako balsa nevymačká. Jakmile oba kryty drží pomocí zámečků, ještě vyrobíme z překližky o tloušťce 2 mm malé obdélníčky se zakulacenými roky i hranami a s drážkou, které přilepíme na místo posuvné páčky. Tím zamezíme orýpání” balsy nehty v místě zámečků.



Podvozek je poměrně snadno vyrobitelný, neboť jde o ohnutou ocelovou strunu. Přední podvozek je vyroben z ocelové struny o průměru 4mm a zadní pak z ocelové struny 2mm (postačí 1.5 mm). Zadní ohneme do požadovaného tvaru pomocí kleští (postačí kulaté a ploché), ale přední je na takovou metodu kapánek silný, takže si musíme pomoci jednoduchým přípravkem (tedy pokud se nechceme chovat jako barbaři a ohýbat ve svěráku). Použijeme ocelový plech o tloušťce alespoň 6 mm, na který si nakreslíme tvar podvozkové nohy. V místě ohybů zapustíme kolíčky o průměru tak 5 mm a v příslušných místech vyrobíme závity pro šrouby se zapuštěnou hlavou (ty budu strunu držet). Ohýbací přípravek je téměř hotov – ještě zbývá nástroj, kterým budeme ohýbat. Tento by měl být vyroben opět z oceli a to tak, že použijeme ocelovou kulatinu o průměru tak 10mm jako páku a její konec opatříme kouskem kulatiny o průměru tak 25-30 mm. Páku do tohoto konce zašroubujeme, nebo zalisujeme do excentrické polohy. Na opačnou stranu (ale osově rovnoběžně) vyvrtáme otvor o průměru 4,3 mm a stranu zploštíme až k otvoru tak, aby zbylá stěna měla alespoň 1 mm tloušťky. Tímto nástrojem můžeme bez problémů ohnout libovolný počet podvozků z příslušné struny do prakticky libovolného tvaru a to velmi bezpečně. Hotové hlavní podvozkové nohy zasuneme na místo a vyrobíme si z duralového plechu dva příložné pásky, kterými za pomoci vrutů podvozkové nohy zajistíme. Zadní ostruha se po naohýbání přišije k překližkové destičce, kterou následně nalepíme na příslušné místo epoxydem, který použijeme současně i k zalití ocelové struny.



Po vytvrzení opatříme konec malým ostruhovým kolečkem, zajištěným dvojicí pojistných kroužků. Hlavní podvozek vybavíme koly a opět je zajistíme pomocí pojistných kroužků příslušného průměru. Jako vhodný doplněk doporučuji “bačkůrky”, které tomuto modelu velmi sluší.

 

Sdílet

Submit to FacebookSubmit to Google BookmarksSubmit to TwitterSubmit to LinkedIn

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit